Muzeum osvobozeneckého boje Ukrajiny v Praze

Proč je tato historie klíčová pro kulturní atlas

Muzeum osvobozeneckého boje Ukrajiny v Praze patří k nejvýznamnějším ukrajinským dokumentárním projektům meziválečné emigrace. Vzniklo roku 1925 a shromažďovalo archivy diplomacie Ukrajinské lidové republiky, vojenských jednotek a emigrantských spolků, periodika, výtvarné umění, fotografie, knihovny a hmotné památky. Jeho historie je zároveň historií ukrajinsko-českých institucionálních vazeb a složitého osudu archivů za války a po roce 1948. [M01; M02; M03]

Vizuální příběh: „Archiv státu, který se snažili uchovat“. Od prvního čísla muzejního bulletinu a knihy přírůstků roku 1925 přes Ukrajinský dům, bombardování a rozptýlení sbírek až po dnešní archivní signatury. To umožňuje ukázat posloupnost dokumentárně doložených rozhodnutí místo abstraktní „paměti“. [M01; M04]

Organizace práce a čtyři oddělení

Muzeum vytvořili profesoři Ukrajinské svobodné univerzity a účastníci politické emigrace. Jeho zvláštností bylo dobrovolné předávání dokumentů a předmětů lidmi, kteří se přímo účastnili státotvorných událostí let 1917–1921. CDAHO uvádí čtyři historická oddělení: politicko-diplomatické, vojenské, emigrantské a všeobecné. Všeobecné oddělení zahrnovalo hmotné předměty, fotografie, ukrajinský tisk a knihovny. [M01; M03]

Tato struktura představovala praktické řešení uchování archivu v podmínkách emigrace. Muzeum potřebovalo prostředky na prostory, popis dokumentů, přepravu beden a vydávání informačních zpráv. Podle Encyclopedia of Ukraine byly hlavním zdrojem financování dobrovolné dary, zejména od Ukrajinců v Severní Americe; mezi jednotlivými dobrodinci jsou jmenováni Jakiv Makohon a Kalenyk Lysjuk. Dokládá to mezinárodní finanční síť, ale neopravňuje vytvářet vazbu osobního přátelství mezi každým dárcem a ředitelem. [M03]

Muzeum není totéž co spolek. Spolek R0050 měl členstvo a řídící orgány, zatímco muzeum R0040 expozice, knihovnu, archiv a ředitele. Totožnost dvou právních názvů vyžaduje stanovy; do ověření má databázový model vztah founded_and_owned_by. [M01; M03]

Sbírky: jaké objekty se uchovávaly

Diplomatické archivy. Materiály zahraničních misí UNR, zastoupení ZUNR a diplomatické korespondence. Hodí se pro digitální výstavu o mapě ukrajinské diplomacie v Evropě, ale každý dokument potřebuje autorství, datum, původní archiv a cestu získání. [M01; M03]

Vojenské a emigrantské fondy. Dokumenty Ukrajinských sičových střelců, internačních táborů, veteránských komunit, pomocných výborů a mládežnických spolků. Část rané korespondence Plastu z let 1925–1928 je dnes popsána v CDAHO (fond 269, spis 984), takže se muzejní síť přímo protíná s výzkumem SUPE (R0048), neznamená to však, že muzeum SUPE řídilo. [M01; M08]

Umění a tiskové sbírky. Podle Encyclopedia of Ukraine mělo muzeum asi 1200 periodických titulů, přes 1400 grafik a knihovnu s více než 70 samostatnými knižními sbírkami. Tyto údaje patří k historickému popisu, nikoli k současnému fondu 269. Jejich inventární hranice a počet k určitému roku je nutné potvrdit původními katalogy. [M03]

Lidé v archivu. Dokumenty mohou patřit jedné osobnosti, ale být uloženy v několika zemích. Každý záznam potřebuje pole original_creator, collection_provenance, current_holding_institution, archive_reference, transfer_event. Takový provenienční graf pomůže obnovit cestu archivu a nezavádět návštěvníka jediným podmíněným bodem „archiv Muzea“. [M01; M02]

Prostory, Ukrajinský dům a tisk

Muzeum zpočátku využívalo pronajaté místnosti; část fondů byla v pomocných skladištích. Roku 1938 se podařilo koupit dům uzpůsobený muzejní práci, otevřený roku 1939. Výstava CDAHO uvádí fotografii Ukrajinského domu z května 1938 — cenný exponát pro budoucí rekonstrukci průčelí, ale místo na mapě je nutné zjistit podle katastrálních a adresních materiálů. [M03; M04]

Muzeum vydávalo informační bulletin «Вісти Музею визвольної боротьби України»; první stránka prvního čísla z července 1925 se dochovala v CDAHO (fond 269, inventář 1, spis 456, list 1). Periodikum umožňuje ověřovat přírůstky, výstavy a dárce podle konkrétních čísel, nikoli pouze vzpomínek. [M04]

Válka, ztráty a poválečný osud dokumentů

Bombardování. V únoru 1945 poškodilo muzejní dům letecké bombardování a utrpěly fondy i prostory. Encyclopedia of Ukraine odhaduje ztráty asi na čtvrtinu sbírek; jde o druhotný odhad, který je třeba porovnat s poválečnými inventarizačními protokoly. Zbytek byl přesouván k uložení zejména do sklepů Klementina a resortních archivů. [M02; M03]

1945–1948. Podle CDAHO získala instituce v listopadu 1945 název „Ukrajinské muzeum“. Po smrti D. Antonovyče převzal vedení Symon Narižnyj. Činnost probíhala v nových politických podmínkách a 26. března 1948 bylo muzeum podle rekonstrukce badatele Mykoly Mušynky oficiálně uzavřeno. Považovat to za jediný akt úplného zabavení všech fondů je nesprávné: zabavování, přesuny a předávání probíhaly v několika etapách. [M01; M05]

Archivní přesuny po roce 1948. CDAHO informuje o předávání materiálů do SSSR v letech 1948, 1958 a 1983 a o přírůstku 117 krabic neuspořádaných dokumentů od KGB Ukrajinské SSR roku 1988. Část fondů je v jiných státních archivech Ukrajiny a Česka. Fond 269 obsahuje také jednotlivé materiály nepocházející z původního muzea, takže závěr „všech 1649 spisů patřilo muzeu roku 1945“ je chybný. [M01]

Konkrétní signatury, které lze skutečně objednat

Signatury vycházejí ze zveřejněných inventářů a výstav, nikoli z fyzického prostudování každého spisu. [M01; M04; M08]

Typované vztahy a síťová historie

Rozpory a klíčové chyby, kterým je nutné se vyhnout