Spolek Muzea osvobozeneckého boje Ukrajiny

Proč muzeum potřebovalo samostatný spolek

Pražské Muzeum osvobozeneckého boje Ukrajiny se stalo institucí uchovávající dokumenty o ukrajinských osvobozeneckých zápasech, diplomacii, kultuře a emigraci. Muzea však neexistují mimo organizace, které je vytvářejí, financují a chrání. Právě k tomu roku 1925 vznikl muzejní spolek s vlastními stanovami, členstvem, výborem, schůzemi a právními rozhodnutími. Historička Maryna Palijenko a archivní instituce dokládají rozdíl mezi členy spolku, ředitelem muzea a strukturou depozitáře. Sloučit je do jediného objektu by znamenalo zaměnit zakladatele, vlastnictví sbírek a správní řízení. [MS01; MS02; MS03]

V CMS má mít R0050 vůči R0040 vztah founded_and_governed, právní totožnost však není přípustná. Dopis o daru může být adresován výboru spolku, zatímco exponáty přijímá muzeum; osoba vedoucí spolek nemusela být ředitelem muzea. Jde o zásadní pravidlo pro všechny časové grafy platformy. [MS01]

Předpoklady: dokumenty bez domova

Ukrajinští vojenští a političtí emigranti po první světové válce vyvezli či zachovali rozsáhlé dokumentární celky: materiály armády Ukrajinské lidové republiky, Ukrajinské haličské armády, internačních táborů, diplomatických zastoupení, umělecké a osobní archivy. Podle archivní výstavy ke stému výročí muzea přišel roku 1924 od činitelů Ukrajinské haličské armády podnět k vytvoření místa pro uchovávání takových památek, adresovaný profesorům Ukrajinské svobodné univerzity. Mezi hlavními iniciátory byl Dmytro Antonovyč. [MS02]

Nešlo pouze o projekt muzejní expozice. Byla potřebná pravidla přijímání, systematizace a uchovávání dokumentů, výkaznictví vůči dárcům i financování. Spolek zajišťoval občanskou základnu této práce a muzeum fungovalo jako její specializovaná organizace. Pro hodnocení výsledků je třeba sledovat zápisy ze schůzí, rozvahy, příjmové protokoly a čísla bulletinu, nikoli jen vzpomínky na výstavní sály. [MS01; MS04]

Leden a květen 1925: tři různá data

Podle Encyklopedie dějin Ukrajiny byly stanovy spolku schváleny pražskou zemskou vládou 12. ledna 1925. Dokumenty archivní výstavy CDAGO potvrzují existenci výtahu ze stanov z ledna 1925 — f. 269, op. 1, sp. 455, fol. 1–2; jde o skutečný katalogový lokátor, ale úplný text stanov zde nebyl porovnán. Jiná institucionální studie uvádí jako datum ustavující schůze 23. květen 1925. Ve výchozích materiálech projektu však figurovalo datum schválení 16. ledna. Proto nelze jedno z dat označit za univerzální „datum založení“ bez uvedení typu události. [MS02; MS03; MS04]

V časovém modelu jde o samostatné Event: schválení stanov, ustavující schůzi a otevření první muzejní výstavy. První expozice byla podle studie resortního státního archivu Ukrajinského ústavu národní paměti otevřena 1. července 1925. Datum 16. ledna zůstává v registru rozporů do ověření původního rozhodnutí. Rozdíl je důležitý pro právní dějiny muzea i spolku. [MS02; MS03]

Dary: jak komunita vytvořila instituci

Hlavním zdrojem spolku byly členské příspěvky, soukromé dary a podpora diaspory. Palijenko uvádí významné příspěvky K.-H. Lysjuka, ukrajinského podnikatele z USA, který pomáhal od roku 1929. V dějinách muzea jde o doložený příklad transatlantického získávání zdrojů, konkrétní částku a datum každého příspěvku je však vhodné zjistit z pokladních zpráv. [MS01; MS04]

Do 30. let se ustálil záměr mít stálý „Ukrajinský dům“. V roce 1938 byla zakoupena čtyřpatrová budova v pražských Nuslích; muzeum v ní zahájilo činnost následujícího roku. Vlastnictví budovy, finanční odpovědnost spolku a uložení exponátů vyžadují různá databázová pole. Samotná koupě nedokládá dnešní dochování budovy: institucionální historie uvádí její rozsáhlé poškození roku 1945. [MS01; MS02]

Komu patřila paměť: typy sbírek

Sbírky zahrnovaly dokumenty ukrajinských vlád a diplomatických misí, vojenské materiály, prapory, osobní archivy, staré tisky, časopisy, umělecká díla a fotografie. Podle Encyklopedie současné Ukrajiny byl archiv rozdělen na politicko-diplomatické, vojenské, emigrantské a všeobecné oddělení. Samostatně fungovaly knihovna a muzeum. Sbírka nebyla neměnná: přicházely do ní materiály z různých zemí a soukromých souborů. [MS01]

Spolek sám určoval sbírkovou politiku a občanskou legitimitu. V databázi Collection mají být samostatné záznamy pro muzejní předměty, knižní fond, diplomatické písemnosti a osobní dokumenty. Všechny někdejší exponáty nelze automaticky označit jako „dnes v Praze“: část byla zničena, část odvezena a jiná rozptýlena do úložišť v mnoha zemích. Toto rozlišení má pro badatele informační i etickou hodnotu. [MS01; MS02; MS05]

Visty MVBU jako deník spolku

Bulletin Visty Muzeju vyzvolnoji borotby Ukrajiny vycházel v letech 1925–1938. Web Encyklopedie současné Ukrajiny uvádí 19 čísel, zatímco práce Mykoly Mušynky a výstavní materiály uvádějí 20 vydání. Jde o další zdrojový rozpor: mohou se lišit metody počítání dvojčísel či katalogových jednotek. Do prohlédnutí úplného souboru absolutní počet nesjednocujeme. [MS01; MS05]

Visty jsou důležité nejen jako muzejní publikace, ale především jako soustavný doklad činnosti spolku: obsahují složení výborů, zprávy, poděkování dárcům, změny stanov a výzvy ke vstupu. Archiv CDAGO uvádí první číslo z července 1925: f. 269, op. 1, sp. 456, fol. 1. Přesný fyzický počet čísel a umístění úplné řady je nutné zjistit samostatným bibliografickým výzkumem. [MS04; MS05]

Válka, zkáza a rozhodnutí pokračovat

Za nacistické okupace muzeum pokračovalo v obtížných podmínkách. V únoru 1945 budovu zničilo bombardování Prahy a značná část muzejní sbírky byla ztracena nebo přemístěna. Jde o tragickou událost materiálních dějin sbírek, právní historie spolku jí však neskončila. Po válce se organizace snažila uspořádat dochované dokumenty, jednat o prostorách a zachovat instituci. [MS01; MS02; MS05]

Podle Encyklopedie současné Ukrajiny schválila valná hromada v dubnu 1945 přejmenování na „Ukrajinské muzeum v Praze“; Mušynka popisuje poválečný výbor spolku pod názvem „Spolek Ukrajinské muzeum v Praze“. Bez registračních záznamů nelze všechny tyto názvy pokládat za totožné. V roce 1948 komunistická moc Československa muzeum a spolek zlikvidovala; institucionální výstava uvádí datum 26. března 1948, encyklopedie píše březen 1948. [MS01; MS02; MS05]

Po roce 1948: sbírky bez původního vlastníka

Další desetiletí přinesla rozsáhlé přesuny sbírek. Encyklopedie současné Ukrajiny informuje o převozu více než deseti tun dokumentů do Ukrajinské SSR roku 1958, vytvoření 173 fondů při archivním zpracování a uchování části materiálů ve Slovanské knihovně, českých a slovenských úložištích. V Praze byl později vytvořen samostatný fond „Ukrajinské muzeum v Praze“. Tyto historické skutečnosti je třeba zachytit jako přesuny či dějiny uložení jednotlivých souborů, nikoli jedinou hranou located_in. [MS01; MS05]

Pro organizaci R0050 je zásadní určit, která rozhodnutí o sbírkách učinili členové výboru a která vnucovaly vnější státní instituce. Při nuceném zabavení nelze psát „spolek daroval archiv“, dokud není nalezen doklad dobrovolného předání. Opatrný typ vztahu custody_changed_under_political_control umožňuje vyprávět příběh bez vymýšlení právních základů. [MS01; MS05]

Obrázky a sbírky

• Výpis ze stanov spolku (leden 1925) — CDAGO, f. 269, op. 1, sp. 455, fol. 1–2; metadata jsou doložena veřejnou výstavou; právo digitálního opětovného použití nebylo zjištěno.
• Členský průkaz spolku (30. léta) — CDAGO, f. 269, op. 1, sp. 460, fol. 115; nepřisuzovat majiteli libovolné datum.
• První strana Vistů (červenec 1925) — CDAGO, f. 269, op. 1, sp. 456, fol. 1; porovnat s exempláři jiných knihoven.
• Fotografie Ukrajinského domu roku 1938 a ruin roku 1945 — práva a přesný původ zjistit samostatně.