Česko × UkrajinaPraha · Kyjev · tisíc let vedle sebe
ČeštinaУкраїнськаEnglish

Osobnost · Národní obrození · Ukrajinci v Česku · R0019

Dmytro Antonovyč

Дмитро Антонович · 1877–1945

Podstata

Dmytro Antonovyč (1877–1945) byl ukrajinský historik umění, pedagog a politik, který významnou část svého života spojil s Prahou. Přednášel na Ukrajinské svobodné univerzitě, opakovaně zastával funkci rektora a podílel se na založení Ukrajinského studia výtvarných umění. Od roku 1925 do své smrti vedl Muzeum osvobozeneckého boje Ukrajiny, které uchovávalo dokumenty politického a kulturního života emigrace.

Chronologie

  1. 14 / 15.11.1877Narození v Kyjevě: 15. listopadu podle českého slovníku a IEU; 02(14). listopadu podle ESU a NBUV. [D01; D02; D03; D05; D13; D15]
  2. 1900–1905 / 1906Působení v Revoluční ukrajinské straně: IEU uvádí 1900–1905, český slovník 1900–1906. [D01; D02; D03]
  3. 1906–1908Studijní a výzkumné cesty po evropských městech podle českého slovníku. [D01]
  4. 1912Začátek výuky dějin umění ve škole Mykoly Lysenka v Kyjevě podle IEU. [D02; D03; D13]
  5. 1917–1918Působení v Centrální radě, státních a uměleckých institucích. [D01; D02; D03; D13; D05]
  6. 1919–1920Vedení diplomatické mise ULR v Itálii podle českého slovníku. [D01; D03; D13]
  7. 1921Účast na organizaci Ukrajinské svobodné univerzity ve Vídni a začátek práce po přesunu do Prahy. [D01; D14; D16; D13]
  8. 1923Organizace historicko-filologické společnosti a výtvarného studia; roky předsednictví ve společnosti se ve zdrojích rozcházejí. [D02; D04; D13; D14]
  9. 1925Začátek ředitelství v Muzeu osvobozeneckého boje Ukrajiny. [D09; D10; D14; D13]
  10. 1928–1930Rektor Ukrajinské svobodné univerzity. [D01; D03; D05; D13; D14; D16]
  11. 1933«Українська графіка» v bibliografii ESU. [D03; D05]
  12. 1937–1938Druhé uvedené období rektorství Ukrajinské svobodné univerzity. [D01; D03; D05; D13; D16]
  13. 1940Vydání «Українська культура» pod redakcí Dmytra Antonovyče v Poděbradech. [D03; D11]
  14. 12.10.1945Úmrtí v Praze; Symon Narižnyj převzal vedení muzea po Antonovyčovi roku 1945. [D01; D02; D03; D05; D13; D09; D10]

Úplný text výzkumu

Kdo byl a proč je ústřední postavou atlasu

Dmytro Volodymyrovyč Antonovyč se narodil v Kyjevě: český biografický slovník a IEU uvádějí 15. listopadu 1877, ESU a NBUV 02(14). listopadu. Zápis „02(14)“ znamená 2. listopadu podle starého stylu, tedy 14. listopadu podle nového, takže rozpor je mezi 14. a 15. listopadem; 14. listopadu uvádí i Encyklopedie dějin Ukrajiny [D13]. Přesný den zůstává otevřený; původní matriční zápis nebyl při tomto přezkumu přečten. Zemřel 12. října 1945 v Praze. Historik ukrajinského umění a divadla propojil politickou zkušenost ukrajinské revoluce s organizací Ukrajinské svobodné univerzity, výtvarného studia a Muzea osvobozeneckého boje Ukrajiny v Československu. [D01; D02; D03; D05]

Jeho osobnost nabízí jednu cestu podloženou doklady přes několik institucí: Kyjev → Ukrajinská centrální rada → diplomatická služba ULR → Vídeň → Praha → univerzita, výtvarné studio, muzeum, archiv. To však neznamená, že všechny pražské instituce právně tvořily součásti jedné organizace: každá má vlastní stanovy, vedení a financování. [D01; D04]

Základní údaje a varianty jména

Parametr Hodnota
Ukrajinská podoba Dmytro Antonovyč; Dmytro Volodymyrovyč Antonovyč
Česká podoba Dmytro Antonovyč; varianta Antonovič — ověřovat katalog
Anglická podoba Dmytro Antonovych; Antonovyč (vědecká transliterace)
Narození 15. listopadu 1877 podle D01/D02; 02(14). listopadu podle D03/D05, Kyjev; den otevřený
Úmrtí 12. října 1945, Praha [D01; D02; D03]
Původ Syn historika Volodymyra Antonovyče (1834–1908) [D02]
Manželka Kateryna Antonovyč (Serebrjakova), výtvarnice, činná v prostředí pražského studia [D07]
Profese Historik umění, badatel dějin divadla, pedagog, organizátor veřejného života
Pohřeb NEODVOZOVAT z města úmrtí; je nutný samostatný pohřební rejstřík
Klíčové pražské instituce Ukrajinská svobodná univerzita (R0034); studio výtvarných umění (R0037); muzeum (R0040); historicko-filologická společnost

Kyjevské období: politika, umění, vzdělávání

Rané období a vzdělání. Pocházel z rodiny kyjevského historika Volodymyra Antonovyče, studoval v Kyjevě a Charkově. Byl jedním z organizátorů Revoluční ukrajinské strany: IEU vymezuje jeho působení v ní lety 1900–1905, český slovník lety 1900–1906. ESU dodává, že z RUP vystoupil koncem roku 1905. Tyto periodizace nebyly sjednoceny; nestanovují začátek veškeré Antonovyčovy politické aktivity ani přesné datum odchodu ze strany. [D01; D02; D03]

Formování historika umění. V letech 1906–1908 prohluboval znalosti umění v západoevropských centrech — Paříži, Londýně, Mnichově, Berlíně a Florencii (podle českého akademického životopisu). Historie cest je zajímavá pro geografickou časovou osu, adresy studií, muzeí a přesné datace každého pobytu však z tohoto zdroje nevyplývají. [D01]

Ukrajinské divadlo a umění před emigrací. Působil v kulturně-vzdělávacích iniciativách Kyjeva; Encyclopedia of Ukraine zmiňuje výuku dějin umění ve škole Mykoly Lysenka od roku 1912 a účast ve výtvarných časopisech «Дзвін» a «Сяйво». Podíl na rozvoji výtvarného vzdělávání ukazuje, že jeho pražská činnost vyrostla z předchozí ukrajinské zkušenosti a nevznikla v emigraci náhle. [D02; D08]

ULR a diplomatická mise

V letech 1917–1918 působil Antonovyč v Ukrajinské centrální radě; podle ESU v lednu až dubnu 1918 vedl ministerstvo námořních záležitostí ULR a za Direktoria byl ministrem umění [D03; D13]. Různé biografické publikace zkracují názvy funkcí různě; před zveřejněním právně přesného titulu je nutný příslušný normativní akt, nikoli retrospektivní populární životopis. [D01; D02]

V letech 1919–1920 vedl ukrajinskou diplomatickou misi v Itálii. Tato etapa umožňuje ukázat širší geografii ukrajinské diplomacie a vzájemné působení ukrajinských intelektuálů s evropskými vládami. Soukromá setkání, dopisy či pomoc konkrétních českých politiků v těchto letech však musejí být potvrzeny samostatnými zdroji. [D01; D02]

Vídeň a Praha: univerzitní práce

Po porážce bojů o státnost se Antonovyč zapojil do organizace Ukrajinské svobodné univerzity ve Vídni a po jejím přesunu roku 1921 pracoval v Praze — podle českého biografického slovníku. Univerzita byla slavnostně otevřena ve Vídni 17. ledna 1921 [D16]. Rektorská období 1928–1930 a 1937–1938 shodně uvádějí český slovník, ESU a NBUV; nezávislý původ těchto opakovaných údajů nebyl prokázán. Označují dvě samostatná období, nikoli nepřetržité rektorství. [D01; D03; D05]

Antonovyč usiloval o to, aby se ukrajinské umění stalo předmětem systematického univerzitního výzkumu. V Československu se jeho akademická dráha protínala s činností univerzitních nakladatelství, vědeckých společností a vyučujících z různých zemí. Formulaci „vyučoval na Univerzitě Karlově“ však nelze užít jen proto, že Ukrajinská svobodná univerzita využívala pražské univerzitní prostory: pracovní a akademické vztahy jsou různé. [D01; D05]

Výtvarné studio — most pro české a ukrajinské umělce

Ukrajinské studio výtvarných umění (R0037) vzniklo v Praze koncem roku 1923 jako soukromá škola při ukrajinské umělecké společnosti. Podle institucionální stati IEU studio zřídila Ukrajinská společnost výtvarného umění a Antonovyč je vedl jako ředitel a profesor dějin umění; vyučovalo se mimo jiné malířství, grafice, sochařství a architektuře. Stránka Slovanské knihovny zůstává vodítkem ke sbírce: její úplný text nebyl v tomto výzkumném průchodu přečten. [D04; D06]

Se studiem byli spojeni různí vyučující a žáci; tyto role nelze redukovat na obecný seznam Antonovyčových známých. Sbírka T-O-UM Slovanské knihovny je směrem dalšího čtení. Počet jednotek a autorů, složení sbírky a podmínky reprodukce je třeba ověřit podle dostupného úplného popisu; úryvek ve vyhledávači k takovému potvrzení nestačí. [D04; D06]

Muzeum: jak uchovávali paměť ULR

Roku 1925 se Antonovyč stal vedoucím nově založeného Muzea osvobozeneckého boje Ukrajiny v Praze (R0040) a zůstal ředitelem až do své smrti roku 1945. Muzeum právně vlastnil samostatný spolek (R0050); správu jeho majetku a vedení instituce nelze sloučit do jediného „předseda muzea“. Po Antonovyčovi se ředitelem stal Symon Narižnyj (1945–1948). [D02; D09] Online výstava o muzeu datuje Antonovyčovo vedení činnosti muzea od roku 1930, nikoli od roku 1925 [D15]; tento rozpor zůstává.

Muzeum shromažďovalo dokumenty diplomacie ULR, vojenské památky, osobní archivy emigrace, knihy, grafiku a malířství. Sběr materiálů probíhal převážně prostřednictvím dobrovolných darů a podpory ukrajinských komunit v zahraničí. Skrze Antonovyče lze vyprávět nejen o jeho pracích, ale také o tom, jak emigranti vytvořili archiv státnosti. [D09; D10]

Vědecké práce a vydavatelský přínos

Rok Název Význam / status
1914 «Естетичне виховання Шевченка» raná etapa uměleckohistorického výzkumu [D02]
1923 «Українське мистецтво: Конспектний історичний нарис» pražsko-berlínské vydání; ověřit konkrétní titulní list a nakladatele [D03]
1925 «Триста років українського театру (1619–1919)» významné dějiny divadla, Praha [D02; D03]
1925 «З історії церковного будівництва на Україні» album / výtvarná publikace, ověřit bibliografii [D03]
1925 «Група празької студії» výtvarné album, ověřit obsah a autorství fotografií [D03]
1933 «Українська графіка» publikace o národním vizuálním umění [D03]
1936 Studie o formách ukrajinského dřevěného kostela publikace v Pracích společnosti [D03]
1937 «Шевченко як маляр» výzkum Ševčenkova výtvarného odkazu [D02; D03]
1940 «Українська культура» (redigoval Antonovyč) Poděbrady, 334, [8] s. podle katalogu; úplný text nebyl přečten [D03; D11]
1942 „Deutsche Einflüsse auf die ukrainische Kunst“ německojazyčná práce, ověřit bibliografii vydání [D02]

Katalog Národní knihovny Ukrajiny Jaroslava Moudrého popisuje vydání «Українська культура» pod redakcí Dmytra Antonovyče: Poděbrady, 1940, 334, [8] s. Jde o datum vydání, nikoli důkaz provedení veškeré redakční práce právě roku 1940. U vydání Kyjev: Lybid, 1993 byly přečteny elektronický obsah a vydavatelské údaje: 592 s., ISBN 5-325-00075-6. Úplné texty obou knih a titulní list exempláře z roku 1940 nebyly při tomto přezkumu přečteny. [D03; D11; D12]

Kde se o osobnosti dočíst

Katalog dokládá bibliografický popis vydání. Neznamená to, že všechna tvrzení v dosiéru byla ověřena podle plného textu knihy.

  1. Kapitola o osobnosti

    Українська культура: Лекції

    За редакцією Дмитра Антоновича

    Либідь · 1993 · ISBN 5-325-00075-6

    Bibliografický popis ověřen · Popis ověřen 2026-11-02

    Záznam v katalogu nebo u vydavatele ↗

    Čtení textu není doloženo

Zdroje

  1. D01 Jiří Vacek. „ANTONOVYČ Dmytro 1877–1945“, Biografický slovník českých zemí, sv. 1. Praha, 2004, s. 107–108; online redakce 22.08.2025. Přečtena celá příručková stať, seznam prací a literatura. Uvádí 15.11.1877, Revoluční ukrajinskou stranu 1900–1906, rektorská období a předsednictví ve společnosti od roku 1923; archivní originály nebyly přečteny. biography.hiu.cas.cz
  2. D02 „Antonovych, Dmytro“, Internet Encyclopedia of Ukraine; původně Encyclopedia of Ukraine, sv. 1, 1984. Krátká stať přečtena celá. Uvádí 15. listopadu 1877, Revoluční ukrajinskou stranu 1900–1905, výuku od roku 1912 a předsednictví ve společnosti 1923–1945. Původ opakovaných biografických údajů nepovažujeme za nezávislý pouze na základě URL. encyclopediaofukraine.com
  3. D03 V. A. Korotkyj. «Антонович Дмитро Володимирович», ESU, 2001; online redakce únor 2024. Přečtena stať, hlavní práce, literatura a autorské údaje. Narození 02(14).11.1877 se liší od D01/D02; předsednictví ve společnosti 1925–1945 od let 1923–1945 v D01/D02. esu.com.ua
  4. D04 „Ukrainian Studio of Plastic Arts“, Internet Encyclopedia of Ukraine; Encyclopedia of Ukraine, sv. 5, 1993. Krátká institucionální stať přečtena celá: založení koncem roku 1923 a Antonovyčovo ředitelství. Stanovy a registrační spisy školy nebyly přečteny. encyclopediaofukraine.com
  5. D05 NBUV. «Приватна бібліотека Дмитра Антоновича»: životopis a popis sbírky; kurátorka T. Je. Mjaskova. Přečten úvodní text a popis sbírky, nikoli jednotlivé obrázky exponátů. Text je blízký ESU; nezávislý původ nebyl prokázán. Přesný rok 1921 ve zprávě o organizaci Ukrajinské svobodné univerzity není. nbuv.gov.ua
  6. D06 Slovanská knihovna, NK ČR. „Sbírka výtvarných prací ukrajinské emigrace“, T-O-UM. Stránka pro další čtení; ve výzkumném průchodu byla získána odpověď 502, úplný text nebyl přečten. Úryvky vyhledávače nebyly přijaty jako čtení stránky; početní údaje sbírky zde nejsou ověřeny. sbirkysk.nkp.cz
  7. D07 „Antonovych, Kateryna“, Internet Encyclopedia of Ukraine; Encyclopedia of Ukraine, sv. 1, 1984. Krátká stať přečtena celá pro rodinný a umělecký kontext; jde o samostatnou osobu, nikoli Dmytrův životopis. encyclopediaofukraine.com
  8. D08 Serhiy Bilenky. „National Academy of Fine Arts and Architecture“, Internet Encyclopedia of Ukraine, 2023. Přečten webový text a bibliografie; využita část o založení akademie roku 1917 a Antonovyčově účasti. Citované knihy a zakládací originály nebyly přečteny. encyclopediaofukraine.com
  9. D09 Ústřední státní archiv občanských sdružení a ukrajinistiky. Fond 269 «Український музей у Празі»: historická informace archivního průvodce. Přečten úplný popis dějin instituce a uložení: Antonovyč — ředitel 1925–1945, Narižnyj — nástupce roku 1945. Archivní spisy a jmenovací protokoly nebyly přímo přečteny. e.tsdahou.archives.gov.ua
  10. D10 Arkadii Zhukovsky. „Museum of Ukraine's Struggle for Independence“, Internet Encyclopedia of Ukraine, redakce 2008. Přečtena celá stať: Antonovyč — ředitel 1925–1945; nástupce — Symon Narižnyj. Kniha M. Mušynky z roku 1996 uvedená v bibliografii nebyla přečtena. encyclopediaofukraine.com
  11. D11 Národní knihovna Ukrajiny Jaroslava Moudrého. «Українська культура»: Poděbrady, 1940, 334, [8] s.; pod redakcí Dmytra Antonovyče. Přečten katalog, anotace a bibliografický popis elektronické kopie z roku 2020. Sken 33,2 MB, titulní list a úplný text knihy nebyly přečteny. elib.nlu.org.ua
  12. D12 «Українська культура», pod redakcí Dmytra Antonovyče. Kyjev: Lybid, 1993, 592 s., ISBN 5-325-00075-6; elektronický text na Izbornyku. Přečten obsah, vydavatelské údaje a redakční kredity, nikoli všechny kapitoly knihy. Jde o vydání z aktuálního reading_list, nikoli nové nezávislé biografické ověření. litopys.org.ua
  13. D13 «Antonovyč Dmytro Volodymyrovyč», Encyklopedie dějin Ukrajiny (Institut historie Ukrajiny NAN Ukrajiny). Uvádí 14 (2) listopadu 1877, RUP od 1900, odjezd 1906 a studium na Západě, výuku od 1912, misi v Itálii 1919–1920, emigraci do Prahy 1921, společnost 1923, muzeum od 1925, rektorát 1928–1930 a 1937–1938, úmrtí 12. 10. 1945. resource.history.org.ua
  14. D14 A. Feloňuk. «Antonovyč Dmytro», Encyklopedie NTŠ (2015). Uvádí ředitelství Muzea osvobozeneckého boje Ukrajiny 1925–1945, rektorát 1928–1930 a 1937–1938, profesuru na UVU od 1921, organizaci UVU ve Vídni a Praze, vedení Ukrajinské společnosti výtvarného umění (založena 1923) a stálé předsednictví Ukrajinské historicko-filologické společnosti do roku 1939. encyclopedia.com.ua
  15. D15 Online výstava «100 let Muzea osvobozeneckého boje Ukrajiny v Praze» (hdauinp.org.ua). Muzeum vzniklo roku 1925; podle textu výstavy vedl činnost muzea Dmytro Antonovyč od roku 1930; Symon Narižnyj ho vedl 1945–1948. Ohledně začátku ředitelství se liší od ostatních zdrojů. hdauinp.org.ua
  16. D16 «Ukrainian Free University», Internet Encyclopedia of Ukraine. Univerzita byla slavnostně otevřena ve Vídni 17. ledna 1921; roku 1921 přesunuta do Prahy; Antonovyč byl vyučujícím dějin umění, rektorem 1928–1930 a 1937–1938. encyclopediaofukraine.com

Fotografie a videa

Dmytro Antonovyč: portrét
Dmytro Antonovyč: portrétAutor: н. · Licence: Public domain · Zdroj

Stav ověření

Dva zdroje (automatické hodnocení)

Automatické hodnocení důkazů: klíčová fakta stojí nejméně na dvou nezávislých zdrojích. Člověk dosiér celý ještě nepřečetl.

  • Automatické hodnocení důkazů: 89 bodů (práh 40).
  • Nezávislá kontrola každého tvrzení podle primárních zdrojů (3. listopadu 2026).

Jak ověřujeme: všechny kroky

Pokrytí důkazy

Posouzená tvrzení v chronologii: 14 / 14. Tvrzení s potvrzenými rozpory: 1.

Skóre vyjadřuje pokrytí tvrzení v chronologii ověřenými zdroji, nikoli pravděpodobnost historické pravdy. Jeden nezávislý zdroj dává tvrzení 0,5 bodu, dva a více 1 bod. Rozporné tvrzení dostává 0 bodů. Neověřená tvrzení zůstávají ve jmenovateli.

evidence-v1 · 2026-11-03

Jak se skóre počítá

U každého tvrzení je uveden jeho příspěvek ke skóre a ověřené aktuální zdroje. Více odkazů může mít společný původ; kontext body nepřidává.

  1. 14 / 15.11.1877

    Narození v Kyjevě: 15. listopadu podle českého slovníku a IEU; 02(14). listopadu podle ESU a NBUV.

    Posouzeno Příspěvek: 1.0 / 1Nezávislé zdrojové původy: 6

    • D01 — podporuje tvrzení
    • D02 — podporuje tvrzení
    • D03 — podporuje tvrzení
    • D05 — podporuje tvrzení
    • D13 — podporuje tvrzení
    • D15 — podporuje tvrzení
    Nahlásit toto tvrzení

  2. 1900–1905 / 1906

    Působení v Revoluční ukrajinské straně: IEU uvádí 1900–1905, český slovník 1900–1906.

    Posouzeno Příspěvek: 1.0 / 1Nezávislé zdrojové původy: 3

    • D01 — podporuje tvrzení
    • D02 — podporuje tvrzení
    • D03 — podporuje tvrzení
    • D13 — pouze kontext
    Nahlásit toto tvrzení

  3. 1906–1908

    Studijní a výzkumné cesty po evropských městech podle českého slovníku.

    Posouzeno Příspěvek: 0.5 / 1Nezávislé zdrojové původy: 1

    • D01 — podporuje tvrzení
    • D13 — pouze kontext
    • D03 — pouze kontext
    Nahlásit toto tvrzení

  4. 1912

    Začátek výuky dějin umění ve škole Mykoly Lysenka v Kyjevě podle IEU.

    Posouzeno Příspěvek: 1.0 / 1Nezávislé zdrojové původy: 3

    • D02 — podporuje tvrzení
    • D03 — podporuje tvrzení
    • D13 — podporuje tvrzení
    Nahlásit toto tvrzení

  5. 1917–1918

    Působení v Centrální radě, státních a uměleckých institucích.

    Posouzeno Příspěvek: 1.0 / 1Nezávislé zdrojové původy: 5

    • D01 — podporuje tvrzení
    • D02 — podporuje tvrzení
    • D03 — podporuje tvrzení
    • D13 — podporuje tvrzení
    • D05 — podporuje tvrzení
    Nahlásit toto tvrzení

  6. 1919–1920

    Vedení diplomatické mise ULR v Itálii podle českého slovníku.

    Posouzeno Příspěvek: 1.0 / 1Nezávislé zdrojové původy: 3

    • D01 — podporuje tvrzení
    • D03 — podporuje tvrzení
    • D13 — podporuje tvrzení
    • D05 — pouze kontext
    Nahlásit toto tvrzení

  7. 1921

    Účast na organizaci Ukrajinské svobodné univerzity ve Vídni a začátek práce po přesunu do Prahy.

    Posouzeno Příspěvek: 1.0 / 1Nezávislé zdrojové původy: 4

    • D01 — podporuje tvrzení
    • D14 — podporuje tvrzení
    • D16 — podporuje tvrzení
    • D13 — podporuje tvrzení
    Nahlásit toto tvrzení

  8. 1923

    Organizace historicko-filologické společnosti a výtvarného studia; roky předsednictví ve společnosti se ve zdrojích rozcházejí.

    Posouzeno Příspěvek: 1.0 / 1Nezávislé zdrojové původy: 3

    • D02 — podporuje tvrzení
    • D04 — podporuje tvrzení
    • D13 — podporuje tvrzení
    • D14 — podporuje tvrzení
    • D03 — pouze kontext
    • D14 — pouze kontext
    Nahlásit toto tvrzení

  9. 1925

    Začátek ředitelství v Muzeu osvobozeneckého boje Ukrajiny.

    Zdroje si odporují Příspěvek: 0.0 / 1Nezávislé zdrojové původy: 4

    • D09 — podporuje tvrzení
    • D10 — podporuje tvrzení
    • D14 — podporuje tvrzení
    • D13 — podporuje tvrzení
    • D15 — odporuje tvrzení
    Nahlásit toto tvrzení

  10. 1928–1930

    Rektor Ukrajinské svobodné univerzity.

    Posouzeno Příspěvek: 1.0 / 1Nezávislé zdrojové původy: 6

    • D01 — podporuje tvrzení
    • D03 — podporuje tvrzení
    • D05 — podporuje tvrzení
    • D13 — podporuje tvrzení
    • D14 — podporuje tvrzení
    • D16 — podporuje tvrzení
    Nahlásit toto tvrzení

  11. 1933

    «Українська графіка» v bibliografii ESU.

    Posouzeno Příspěvek: 1.0 / 1Nezávislé zdrojové původy: 2

    • D03 — podporuje tvrzení
    • D05 — podporuje tvrzení
    Nahlásit toto tvrzení

  12. 1937–1938

    Druhé uvedené období rektorství Ukrajinské svobodné univerzity.

    Posouzeno Příspěvek: 1.0 / 1Nezávislé zdrojové původy: 5

    • D01 — podporuje tvrzení
    • D03 — podporuje tvrzení
    • D05 — podporuje tvrzení
    • D13 — podporuje tvrzení
    • D16 — podporuje tvrzení
    Nahlásit toto tvrzení

  13. 1940

    Vydání «Українська культура» pod redakcí Dmytra Antonovyče v Poděbradech.

    Posouzeno Příspěvek: 1.0 / 1Nezávislé zdrojové původy: 2

    • D03 — podporuje tvrzení
    • D11 — podporuje tvrzení
    Nahlásit toto tvrzení

  14. 12.10.1945

    Úmrtí v Praze; Symon Narižnyj převzal vedení muzea po Antonovyčovi roku 1945.

    Posouzeno Příspěvek: 1.0 / 1Nezávislé zdrojové původy: 6

    • D01 — podporuje tvrzení
    • D02 — podporuje tvrzení
    • D03 — podporuje tvrzení
    • D05 — podporuje tvrzení
    • D13 — podporuje tvrzení
    • D09 — podporuje tvrzení
    • D10 — podporuje tvrzení
    • D15 — pouze kontext
    Nahlásit toto tvrzení

2026-11-03

Jak ověřujeme
  • KonceptVýzkumný koncept se zdroji; nezávislé ověření teprve proběhne.
  • Ověřeno automatickyCitace strojově porovnány se zdroji, nezávislý model nenašel rozpory.
  • Dva zdroje (automatické hodnocení)Automatické hodnocení důkazů: klíčová fakta stojí nejméně na dvou nezávislých zdrojích. Člověk dosiér celý ještě nepřečetl.
  • Potvrzeno redaktoremRedaktor dosiér potvrdil; důvod je uveden na stránce. Nejde o nezávislou odbornou recenzi.
  • Sporná místaZdroje se rozcházejí; sporná místa jsou v textu označena.

Nahlásit chybu nebo doplnit

Zpráva míří do redakční fronty. AI ji předběžně roztřídí, rozhoduje člověk.

Co přesně