Ukrajinský občanský vydavatelský fond

Předmět výzkumu a význam pro digitální dědictví

Ukrajinský občanský vydavatelský fond (UHVF) je emigrantská vydavatelská instituce meziválečné Prahy, která zajišťovala tisk a šíření ukrajinsky psaných vědeckých, vzdělávacích, společenských a uměleckých knih. V síti ukrajinských institucí Československa měla zvláštní funkci: univerzity vytvářely poznání a vzdělávaly studenty, zatímco fond měnil rukopisy v náklady a zprostředkovával knihy čtenářům v různých zemích. Jde o organizaci R0051, typ Organization, s historickým názvem Ukrajinský občanský vydavatelský fond, zkratkou UHVF a pracovními mezinárodními ekvivalenty pro trojjazyčný web. [PF01]

Pro platformu nejde jen o samostatný článek, ale o možný ústřední uzel rozsáhlé bibliografické mapy: Organization vydává Publication, autor píše knihu, redaktor ji připravuje, tiskárna provádí zakázku, knihovna uchovává exemplář, archiv má zápis ze schůze správní rady a současné muzeum může mít právo na reprodukci obálky. Správné rozlišení rolí je důležitější než libovolný počet souvisejících jmen. [PF01; PF03]

Otázka založení: rok 1921, nebo 1923?

Publikace ředitelky Ústavu rukopisů Vernadského národní knihovny Ukrajiny Ljubov Dubroviny v časopise Bibliotečnyj visnyk (2009, č. 2) výslovně datuje založení fondu do roku 1921 a uvádí, že jeho byro vedl Jevhen Vyrovyj, jehož zástupci byli V. Koroliv a B. Balaš. Odborný článek také vypočítává osoby, které v různých obdobích působily ve vydavatelské radě: mezi nimi Jakym Jarema, Pavlo Bohackyj, Mykyta Šapoval a další činitelé pražského prostředí. Článek vychází z předchozího výzkumu, včetně práce L. Halčuk z roku 1998. [PF01; PF06]

Některé bibliografické a populární popisy však jako počátek fondu či knižního vydavatelství uvádějí rok 1923. Data mohou označovat různé etapy: vznik iniciativní skupiny, schválení stanov, registraci právnické osoby či vydání první publikace. Dokud však nebyly přečteny zakládací zápis a stanovy, jde pouze o výzkumný model, nikoli o doložené vysvětlení. Obě data jsou zachována v Claim s odkazy na zdroje a stavem CONFLICT_OPEN. [PF01; PF03; PF08]

Právě archivní fond nabízí možnost rozpor vyřešit. Státní archivní průvodce CDAVO uvádí fond č. 3802 s názvem „Ukrajinský občanský vydavatelský fond v Praze“. Popisy zmiňují zakládací dokumenty, zápisy, rozpočty, korespondenci a vydavatelské plány. Přítomnost dokumentů ve spisu s širším datováním (například 1903–1940 v příručkové charakteristice) neznamená, že organizace působila od roku 1903: archivní soubor mohl zahrnovat starší přílohy či cizí materiály. Žádné číslo konkrétního spisu se neuvádí bez otevření oficiálního inventáře. [PF02; PF03]

Praha jako tiskařské centrum ukrajinské emigrace

Ukrajinští vydavatelé působili ve městě, kde ve 20. a 30. letech existovaly univerzity, vědecké společnosti, studentské svazy, muzea a kulturní sdružení. Podle výzkumu Dubroviny byla Praha jedním z předních center ukrajinských emigrantských periodik a vydavatelská práce podporovala vědeckou i kulturní identitu Ukrajinců nucených žít mimo vlast. Fond nebyl izolovaným obchodním podnikem: jeho řídicí a vydavatelské orgány spojovaly intelektuály, organizátory vzdělávání a občanské činitele. [PF01]

Síť existovala díky složité kombinaci osobních darů, občanských příspěvků, dobrovolné práce, přístupu na československý tiskový trh a rozesílání publikací do zahraničí. Konkrétní podíl státních subvencí, úvěrů či soukromých darů UHVF však nelze uvádět bez rozpočtů. Pro kritickou digitální historii je důležité neproměnit obecnou politiku pomoci ukrajinským emigrantům ve smyšlenou „přímou státní dotaci tomuto nakladatelství“. Jsou potřebné rozpočty, inkasní záznamy, dopisy finančních dárců a evidence nákladů. [PF01; PF03]

Lidé fondu: řízení, redakce, autorství

Na základě odborného článku lze Jevhena Vyrového označovat za vedoucího byra UHVF v počáteční etapě. V. Koroliv a B. Balaš jsou zmíněni jako jeho zástupci. Další účastníky vydavatelské rady nelze automaticky umisťovat ke stejnému datu či jim přidělovat stejné funkce. Například působení Pavla Bohackého jako redaktora konkrétního vydání představuje jeden typ vazby a členství ve vydavatelské radě jiný. Každý vyžaduje vlastní dokument a časový rámec. [PF01; PF07]

Také vztahy mezi institucemi vyžadují opatrnost. Ukrajinský občanský výbor R0039 a Ukrajinská historicko-filologická společnost R0041 byly důležitými součástmi pražské emigrantské kultury. Stejné město, přibližně stejné roky a překryv osob však ještě nedokládají právní podřízenost fondu výboru ani to, že společnost financovala každou publikaci. V grafu je přípustná opatrná kontextová vazba operated_in_same_emigre_network; vztahy uzavření smlouvy, subvence či spoluvydávání budou čekat na archivní spis. [PF01; PF03]

Kniha o Masarykovi z roku 1925 jako příklad kulturního mostu

Jedním z nejvýraznějších ukrajinsko-českých příběhů je kniha Jakyma Jaremy «Провідні ідеї фільософії Томи Масарика», vytištěná v Praze roku 1925 k 75. narozeninám československého prezidenta. Bibliografické údaje spojují vydání právě s Ukrajinským občanským vydavatelským fondem. Jde o skutečný knižní předmět, jehož prostřednictvím ukrajinský autor vykládal české filozofické a politické myšlení svému publiku. [PF04]

Vztah mezi fondem a Masarykem je zde zprostředkován publikací: vydavatel zveřejnil knihu o českém prezidentovi. Není to doklad, že Masaryk sám byl členem byra, zaplatil náklad nebo schválil rukopis. Graf má uvádět R0051 published_work_about R0024 s uzlem Publication spojeným s autorem Jakymem Jaremou. Později bude možné na základě získané korespondence ověřit případné předání exempláře adresátovi, ale prozatím zůstává takové předání hypotézou. [PF04]

V digitální výstavě má smysl ukázat dvě obálky vedle sebe: Jaremovo ukrajinské vydání a české Masarykovy práce, které analyzoval. Odborný přístup vyžaduje vyhledat citované prvotní zdroje, knihovní lístky, dobovou recenzi a vydavatelskou předmluvu. Bez porovnání textů nelze knihu nazvat „společnou deklarací přátelství“ jménem dvou států; jde o práci konkrétního autora v kontextu emigrace. [PF04]

Doložené knižní edice z let 1926–1928

Dalším dokumentovaným příkladem je pražské vydání «Твори» Hrycka Čuprynky (1926) v redakci Pavla Bohackého. Katalogové údaje Vernadského národní knihovny Ukrajiny jmenují UHVF jako vydavatelské středisko a redaktorský kredit musí být vyjádřen samostatným vztahem edited_by, nikoli zaměněn za autorství. Pro elektronickou knihovnu je nutné porovnat fyzický exemplář, úplnost souboru, titulní list, případná nová vydání a knihovní signaturu. [PF07]

Fedir Vovk, «Студії з української етнографії та антропології» (Praha, 1928) je další významnou edicí. Její přítomnost v knihovním záznamu Vernadského národní knihovny Ukrajiny dokládá široký tematický záběr fondu od literárního dědictví po etnografii. Historickou antropologickou terminologii počátku 20. století je nutné podávat kriticky; koncepce rasových či hierarchických klasifikací nelze reprodukovat jako stanovisko současné encyklopedie. Objekt Publication má obsahovat kontext současného poznání a historiografické vysvětlení. [PF05]

Předchozí bibliografické přehledy zmiňují přibližně čtyřicet knih, které fond vydal v meziválečném období. Jde o užitečný výchozí odhad, nikoli o výsledek úplné inventarizace provedené zde. Namísto vyhlášení „úplného katalogu čtyřiceti titulů“ podle obecné příručky je vhodnější vytvořit tabulku confirmed_imprint se sloupci autor, název, rok, město, vydavatel na titulním listu, knihovna, URL záznamu, ověřený sken, práva a stav. Do dokončení bibliografického porovnání zůstává číslo předběžné. [PF01; PF08]

Distribuční kanály a materiální logistika

Fond nejen hradil tisk. Odborná historiografie uvádí, že připravoval katalogy, pořádal knižní výstavy a snažil se distribuovat produkci prostřednictvím ukrajinských knihkupectví, vědeckých společností a osvětových sdružení. Význam této práce nelze měřit pouze počtem titulů: knihy sloužily jako učebnice studentům, materiál přednášek a prostředek uchovávání jazyka v zahraničí. Podrobná rekonstrukce vyžaduje finanční dokumenty, dodací listy, náklady, adresáře distributorů a korespondenci se čtenáři. [PF01; PF03]

Formální model musí rozlišovat knihu jako dílo, konkrétní vydání jako polygrafický objekt a jednotlivý exemplář knihovny. Bibliografický záznam na webu Vernadského národní knihovny Ukrajiny potvrzuje přinejmenším existenci vydání; neopravňuje tvrdit, že se určitý náklad prodal ve Francii nebo že exemplář četl Masaryk. Takové závěry mohou vzniknout teprve z dokumentů k jednotlivým knihám, jejich vlastnických záznamů či děkovných dopisů. [PF04; PF05]

Fond CDAVO č. 3802: struktura možných objevů

Existence archivního fondu č. 3802 umožňuje přejít od sekundárních příběhů k ověřování primární správní dokumentace. Dostupné inventární orientační údaje zmiňují stanovy, zápisy ze schůzí, výroční finanční materiály, vyúčtování s vydavateli a korespondenci s institucemi. Konkrétně rok 1926 je spojen s vydavatelskými plány a rozpočty. Online popisy však neznamenají, že badatel již přečetl spisy, určil listy či ověřil pravost podpisů. [PF02; PF03]

Prvním výzkumným krokem má být získání oficiálního inventáře spisů a teprve poté objednání kopií stanov a prvních zápisů. Další etapou je porovnání názvů všech publikací s dochovanými účetními rejstříky. Porovnání nákladu uvedeného v zápisu se skutečnou knihou může odhalit nerealizované plány, financované cizí tiskárny či publikace pod značkou partnerů. Tato práce přinese redakčně významné nové poznatky, nikoli jen delší seznam autorů. [PF03]