Ukrajinský pedagogický institut M. Drahomanova

Stručný historický obsah a význam

Ukrajinský vysoký pedagogický institut Mychajla Drahomanova byl významným centrem přípravy ukrajinských učitelů v meziválečném Československu. Jeho historie je zvlášť vhodná pro kulturní atlas: 7. července 1923 na otevření vystupovali ukrajinští představitelé, kteří zdůrazňovali možnost budovat národní vzdělávání na svobodné československé půdě. Podpora Československa proměnila Prahu v prostředí, kde se ukrajinskojazyčné vzdělávání stalo institucionální skutečností. [I01; I02]

Hlavním rozdílem oproti obecné „historii emigrace“ je podrobná rekonstrukce skutečné školy: stanov, fakult, kateder, vyučujících, studentských spisů, stipendií, knihovny, hudebního vzdělávání a gymnázia. Česká Slovanská knihovna uchovává samostatný úplně popsaný archiv T-DRAH se 430 inventárními jednotkami v 21 krabicích, takže budoucí digitální výzkum může vycházet z konkrétních dokumentů. [I01]

Profil instituce

Založení v roce 1923 a role československé podpory

Institut inicioval Ukrajinský občanský výbor — organizace emigrace, jejíž činnost byla již zkoumána prostřednictvím Mykyty Šapovala (R0003) ve vlně 02. NBUV popisuje slavnostní otevření 7. července 1923, kdy Šapoval promluvil k ukrajinským a českým hostům. Prvním ředitelem byl Leonid Bileckyj. Jde o pramenné svědectví společné veřejné události, ale neopravňuje automaticky tvrdit, že konkrétní český vládní představitel byl formálním spoluzakladatelem institutu. [I02]

Původně byl institut zamýšlen jako vzdělávací centrum ukrajinských učitelů a dětí emigrantů. Vzdělávání mělo zahrnovat pedagogickou teorii, ukrajinovědu, přírodní vědy a přípravu pro práci na středních školách. Model spojoval ukrajinský vyučovací jazyk s orientací na západoevropské vysoké školství. NBUV informuje o postupném obnovování stanov v letech 1923–1925, po němž se instituce stala organizovanou vysokou školou s novým vedením. [I02]

V roce 1925 se institut oddělil od struktury Ukrajinského občanského výboru. Proces je třeba popisovat jako změnu právního a organizačního modelu, nikoli vytvářet duplicitu „institut před rokem 1925“ a „nový institut po roce 1925“ bez samostatného dokumentu o právnické osobě. [I01; I02]

Organizační struktura a vedení

Slovanská knihovna uvádí posloupnost vedoucích: Leonid Bileckyj (1923–1926), Vasyl Simovyč (1926–1930) a Vsevolod Harmašiv (1930–1933). Popis NBUV zmiňuje opakované rektorské funkce Simovyče v roce 1933, proto je třeba „ředitele“ a „rektora“ porovnat se změnami stanov a zápisy senátu. [I01; I02]

Podle historického přehledu NBUV měl program po reformě čtyřletý kurz a tři hlavní oddělení: historicko-literární, matematicko-přírodovědné a hudebně-pedagogické. Uvádí se 33 kateder, ale strukturu je nutné zařadit do konkrétního období stanov, nikoli tvrdit, že všechny fungovaly současně po celých deset let. [I02]

Výuka zahrnovala jazyky, ukrajinské dějiny, literaturu, společenské vědy, matematiku, fyziku, přírodopis, psychologii, pedagogiku a hudební disciplíny. Důležité je zastoupení češtiny i dalších evropských jazyků v programu. Jde o příklad začleňování do evropského akademického modelu, nikoli o doklad totožných učebních plánů s dnešními českými univerzitami. [I02]

Vyučující a studenti: nezaměňovat početní ukazatele

Profesorský a učitelský sbor celkově zahrnoval 92 osob; NBUV je s odkazem na encyklopedickou práci rozděluje na 80 Ukrajinců a 12 cizinců. Jelikož jde o souhrnný údaj za období, nelze jej označit „92 vyučujících současně v roce 1925“. Mezi vyučujícími se uvádějí Sofija Rusova (R0005), Stepan Siropolko (R0028), Ivan Horbačevskyj (R0002), Vasyl Simovyč, Dmytro Čyževskyj, Volodymyr Sičynskyj a další. Každá osobnost má samostatnou hranu a funkci, nelze všem přisuzovat rektorství. [I01; I02]

Český katalog zmiňuje 178 osob, které instituci navštěvovaly nebo dokončovaly, a čísla 85/31 u pedagogických a doktorských kvalifikací. NBUV upřesňuje: 178 studovalo, 116 získalo diplom, z toho 31 doktorský. Součet 85 + 31 = 116 může vysvětlovat členění diplomů, ale názvy kategorií je nutné ověřit podle diplomových knih. Anglický popis české sbírky místy užívá slovo graduated pro 178 osob, proto je nelze jednoduše přeložit jako „178 absolventů s diplomem“. [I01; I02]

Známé studentské osobnosti zahrnují Olenu Telihu, Halju Mazurenko, Oleksu Stefanovyče, Jurije Darahana a další. Mají se přidávat jako osobnosti se statusem studied_at, ale přesný rok nástupu a získaný diplom je třeba samostatně ověřovat ve studentském spise. [I01; I02]

Univerzitní knihovna: samostatná historie

Institut měl vlastní knihovnu. NBUV uvádí stav roku 1933: 10 728 svazků, z nichž 7928 knih bylo zakoupeno a ostatní získány darem. Jména knihovníků a organizátorů knihovny, zejména Petro Zlenko, tvoří samostatnou síť, kterou nelze redukovat na anonymní číslo fondu. Některé publikace vycházely jako vědecké sborníky, programy kurzů a metodické materiály. [I02]

Interaktivní výstava má porovnávat knihovní razítka, katalogy, seznamy darů a dochované knihy s příslušnými vlastníky. Současné místo uložení knihy však nemusí odpovídat historickému místu jejího používání: jednotka fondu Slovanské knihovny v Klementinu mohla kdysi patřit zcela jiné pražské instituci. [I01]

Přidružené gymnázium a dětský útulek

Podle popisu Slovanské knihovny vzniklo roku 1925 při institutu Ukrajinské gymnázium, které přežilo jeho uzavření a na konci druhé světové války se přesunulo do Německa. Má se stát samostatným záznamem Organization s vazbou affiliated_with, nikoli pokračováním historického ID R0036 po roce 1933. [I01]

Stejný archivní popis rozlišuje institut a ukrajinský dětský útulek. Sofija Rusova sehrála významnou roli při organizování útulku; materiály o něm se dostaly do archivní sbírky pedagogického institutu, ale útulek se tím nestává jeho fakultou ani katedrou. To je zásadní pro historickou právní přesnost a oddělení rozpočtů. [I01]

Česko-ukrajinská součinnost a ukončení práce

Institut fungoval v Československu díky spojení úsilí ukrajinských emigrantů s finanční a správní podporou československého státu. Podle oficiálního českého archivního popisu rozhodlo ministerstvo školství v roce 1930 o uzavření instituce a roku 1933 ukončila činnost. Ukrajinský archivní přehled spojuje zrušení s ukončením financování a nedostatkem prostředků. Je třeba rozlišovat closure_decision a operations_ceased, nikoli označovat rok 1930 za rok skutečného ukončení výuky. [I01; I03]

Další život vyučujících, absolventů, gymnázia a knihovních sbírek je samostatným tématem. Vědecké práce mohly vycházet i po zrušení, ale nedokládá to obnovu institutu jako právnické osoby. [I02; I04]

Archivní mapa: od katalogu ke konkrétnímu spisu

Signatury jsou uvedeny podle katalogů, nikoli po osobním prostudování všech 430 archivních jednotek. Při prvním dotazu je třeba potvrdit pravidla přístupu k osobním spisům a možnost publikování digitálních kopií.