Sofie Rusová

Proč je Sofija Rusova důležitá pro českého čtenáře

Sofija Fedorivna Rusova, rozená Lindfors, byla pedagožka, spisovatelka a veřejně činná osobnost, která propojila ukrajinské vzdělávání, ženské hnutí a pomoc dětem s pražskou emigrací. Její životopis umožňuje popsat česko-ukrajinskou spolupráci bez abstraktních prohlášení o „přátelství“: po nuceném odchodu vyučovala na ukrajinských vysokých školách v Československu, připravovala pedagogy a podílela se na organizaci útulku pro děti emigrantů. Česká Slovanská knihovna uchovává doklady tohoto útulku v archivu ústavu; důležité je, že podle jejího katalogu útulek právně nebyl součástí ústavu, přestože Rusova výrazně přispěla k jeho vzniku. [R01; R02; R03]

Rusovou je vhodné představit především prostřednictvím tří ověřitelných příběhů: vzdělávání dětí v mateřském jazyce, intelektuální spolupráce v Praze a občanské péče o ženy a uprchlíky. Bezvýhradně ji označovat za „zakladatelku všech ukrajinských škol v Česku“ je nesprávné: jednotlivé instituce měly vlastní stanovy, organizační výbory a pedagogy. [R02; R03]

Kyjev a utváření pedagogického programu

Rusova začala působit v době, kdy ukrajinské školství nemělo rozsáhlou síť institucí s ukrajinským vyučovacím jazykem. Státní vědecká pedagogická knihovna V. O. Suchomlynského uvádí, že v roce 1871 otevřela se sestrou soukromou mateřskou školu v Kyjevě. To je konkrétní příklad praktické průkopnické práce, nikoli pouze teoretické heslo. [R02; R06]

Její pedagogický přístup zdůrazňoval osobnost dítěte, vztah rodiny a školy, jazyk, praktickou činnost a mravní a občanskou výchovu. Při popisu těchto myšlenek jí nelze připisovat současné psychologické teorie, které sama neformulovala. Vhodnější je ukázat její vlastní práce Předškolní výchova (1918) a Teorie a praxe předškolní výchovy (Praha, 1924). Bibliografii těchto ukrajinských děl i plné texty obsahuje specializovaná pedagogická knihovna. [R05; R06]

S Oleksandrem Rusovem souvisí raná epizoda přípravy pražského vydání Ševčenkova Kobzara v 70. letech 19. století. Úlohu jednotlivých účastníků, rok konkrétního vydání, tiskárnu a právní status exempláře je třeba upřesnit podle titulního listu a korespondence: stručný knihovní životopis zmiňuje pomoc manželovi, ale neopravňuje automaticky jí přisoudit redaktorství či vydavatelské právo. [R02; R05]

Ukrajinská revoluce a ženské občanské hnutí

Během revolučních změn v letech 1917–1921 se Rusova účastnila činnosti Centrální rady a organizace školství. Encyclopedia of Ukraine ji popisuje jako jednu z organizátorek Všeukrajinského učitelského svazu a také jako vedoucí příslušného vzdělávacího oddělení za Ukrajinského státu. Názvy funkcí je nutné vztahovat ke konkrétní vládě a dokumentu, nikoli zobecnit na „ministryni školství“. [R01; R02]

Ženské hnutí nebylo vedlejší činností, ale samostatnou součástí jejího působení. Studie o Rusové propojují vzdělávání, společenská práva a sebeorganizaci žen. V emigraci se účastnila mezinárodních ženských setkání jako představitelka ukrajinského prostředí. Pro web se nabízí série „Ženy, které stavěly kulturní mosty“: je třeba určit konkrétní konference, delegace, dokumenty a osobní české kontakty, nikoli jen formálně přidávat do textu česká příjmení. [R01; R02]

Pražská etapa: 1922–1940

Po emigraci na konci roku 1921 se Rusova ocitla v Československu a působila ve vzdělávacím prostředí Poděbrad a Prahy. Státní pedagogická knihovna uvádí přednášky na Ukrajinské hospodářské akademii (1922–1923) a Ukrajinském vysokém pedagogickém ústavu M. Drahomanova (1923–1933). To odpovídá skutečnosti, že ústav v roce 1933 ukončil činnost; samostatný údaj Encyclopedia of Ukraine „1924–1939“ nelze vykládat jako nepřetržitou výuku ve zrušené instituci. [R01; R02; R03]

Zvlášť cenné je, že český archivní soubor T-DRAH obsahuje dokumenty o ukrajinském sirotčinci spojeném s pedagožkou. Jeho dějiny je vhodné zkoumat jako samostatnou organizaci s vlastním seznamem zaměstnanců, financováním, dobou činnosti a adresami. V letech 1924–1925 se Rusova podílela na vzniku útulku; podle pedagogické knihovny jej poté vedla pět let. Přesné datum otevření a počet dětí je však nutné převzít z protokolů a zpráv, nikoli přibližně rekonstruovat. [R02; R03]

Její pražský život neskončil s útlumem ústavu. Dále psala, účastnila se osvětové a ženské činnosti, vydávala knihy a podporovala ukrajinské spolky. Mé vzpomínky (Lvov, 1937) jsou zvláštním pramenem, který umožňuje slyšet její vlastní hlas, ale pamětnické epizody je nutné porovnávat s nezávislými archivy. [R01; R05]

Díla pro tematickou knihovnu webu

Bibliografie Rusové na portálu pedagogické knihovny má samostatné seznamy prací a plnotextových dokumentů; umožňuje postupně doplňovat přesný název, autora, rok, strany, nakladatele, knihovní signaturu, digitální objekt a práva k použití. [R05; R06]

Místa, fotografie a budoucí trasa

Praha / Olšany. Státní registr obsahuje oddělení a číslo hrobu. Geografický status: CEMETERY_SECTION_DOCUMENTED, GRAVE_GPS_NOT_SURVEYED; aktuální stav, pravidla fotografování a obrazová práva je nutné ověřit. Datum aktuálnosti stránky registru není důkazem dnešní fyzické přítomnosti objektu. [R04]

Poděbrady. Akademie představuje doloženou institucionální vazbu, ale přesná posluchárna, v níž Rusova vyučovala, není známa. V mapě používat jen budovu akademie s potvrzenou historickou vazbou, bez popisku „přednášela právě v této místnosti“. [R02]

Praha / pedagogický ústav a sirotčinec. Dokumenty T-DRAH umožňují zahájit hledání přesných adres podle korespondence a razítek; do té doby neumisťovat značku „dům Rusové“ na libovolnou známou budovu ukrajinské komunity. [R03]

Potřebné fotografie: legálně získaný portrét, obálky publikací, archivní dokument o útulku, současná fotografie Olšan a panorama Prahy. Každý snímek musí mít autora, datum, údaj o držiteli, povolení a popisek v češtině, ukrajinštině a angličtině.

Rozpory a redakční rozhodnutí