Stepan Siropolko

Hlavní příběh: člověk, který budoval knihovny

Stepan Onysymovyč Siropolko byl historik školství, pedagog, bibliograf a veřejný činitel. Ve 20. století působil v několika zemích; poslední desetiletí života prožil v Praze. Jeho význam pro česko-ukrajinský atlas přesahuje výuku na Ukrajinském vysokém pedagogickém institutu. Zprostředkovával informace o ukrajinské knize, spolupracoval s pražskými slovanskými bibliografickými časopisy, redigoval Knyholjub a účastnil se mezinárodních knihovědných a vzdělávacích setkání. Tyto skutečnosti zachycuje bibliografická výstava Národní knihovny Ukrajiny V. I. Vernadského (NBUV) a encyklopedie. [S01; S02]

Jeho příběh lze přiblížit prostřednictvím konkrétních předmětů: knih se signaturami, časopisů se jmény redaktorů, bibliografických katalogů, kongresových programů a dokumentů ukrajinských institucí. Taková expozice překračuje obecný obraz „politického emigranta“ a ukazuje, jakou infrastrukturu vědění vytvářela ukrajinská komunita v Československu. [S01; S04]

Základní údaje a důležitý problém dat

Ukrajinské a předrevoluční období

Narodil se v Obyčivu, studoval na klasickém gymnáziu v Prylukách a poté na právnické fakultě Moskevské univerzity (1893–1897). Již tehdy se zabýval otázkami lidového vzdělávání, pedagogického tisku a organizace knihoven. Výstava NBUV uvádí jeho spolupráci s redakcemi časopisů Ukrainskaja žizň, Junaja Rossija, Pedagogičeskij listok a dalších. Jde o samostatné publikace, nikoli organizace; každá potřebuje vlastní bibliografický identifikátor. [S01]

V letech 1917–1920 působil ve vzdělávacích institucích na Ukrajině, poskytoval konzultace a podílel se na přípravě vzdělávacích modelů. Encyclopedia of Ukraine zmiňuje vedení lidového školství v Kyjevě, výuku na Fröbelově institutu a vazby na vzdělávací struktury Ústřední rady. NBUV popisuje také jeho pravomoci v orgánech Ukrajinské lidové republiky (UNR) v letech 1920–1923. Přesné právní označení jednotlivých funkcí však musí doložit příslušná nařízení; nelze je všechny nahrazovat slovem „ministr“. [S01; S02]

Jeho raná knihovnická činnost zahrnovala diskuse o přípravě knihovníků, organizaci lidových čtení a katalozích. Konkrétním dokladem profesionalizace knihovnictví je Krátký kurz knihovnictví (Lvov, 1924). Jde o zajímavý kontext také pro české knihovníky a pracovníky paměťových institucí. Názvy ukrajinských knih a článků jsou dále uváděny v českém překladu, pokud není uveden přepis původního názvu. [S01; S04]

Přesun do Prahy, vysoké školy a vzdělávání dospělých

Po roce 1921 Siropolko emigroval přes Polsko do Československa. V Praze vyučoval na Ukrajinském vysokém pedagogickém institutu M. Drahomanova. Encyclopedia of Ukraine uvádí léta 1925–1932, NBUV 1925–1933. Rozdíl v posledním roce by mohl souviset se školním rokem, jde však o hypotézu, kterou musí potvrdit rozvrhy a mzdové záznamy. [S01; S02]

Podle NBUV vyučoval v letech 1925–1927 také na Ruském pedagogickém institutu J. A. Komenského v Praze. Je to významný příklad mezikulturních dějin pedagogiky: jeden člověk působil v různých emigrantských institucích. Záznam vztahu professor_at proto musí rozlišovat jednotlivé právní subjekty a roky působení. [S01]

Roku 1926 přednesl na Mezinárodním sjezdu knihovníků a přátel knihy v Praze příspěvek o stavu ukrajinského knihovnictví. V roce 1928 se účastnil československého sjezdu o mimoškolním vzdělávání v Brně a v roce 1929 vystoupil na mezinárodním sjezdu slovanských filologů v Praze. Jde o vhodné kandidáty pro samostatné záznamy událostí (Event), ale přesný sál a den vystoupení musí potvrdit program konference, než vznikne bod na mapě. [S01]

Pražská knižní kultura: Knyholjub

Siropolko patřil k organizátorům a vedoucím Ukrajinské společnosti přátel knihy v Praze a byl hlavním redaktorem Knyholjubu. Je třeba rozlišovat založení společnosti a období vydávání časopisu. Samostatný historický kalendář uvádí ustavující schůzi 5. ledna 1926 a schválení stanov 28. března 1926. NBUV datuje jeho redaktorskou činnost do let 1927–1932 a členství ve společnosti až do roku 1934. Rok vydání čísla časopisu proto neopravňuje k tvrzení, že společnost vznikla roku 1927. [S01; S05]

Knyholjub otiskoval bibliografické studie, recenze knih, přehledy zahraničních vydání a knihovnických postupů. NBUV uvádí přesné bibliografické záznamy, například články Knihověda v ČSR za posledních 10 let (1928, sv. 1–2, s. 2–16) a Ukrajinská bibliografie v emigraci (1932, sv. I–II, s. 41–48). Českému čtenáři mohou zprostředkovat vlastní pohled ukrajinského bibliografa na československé knihovny. [S01; S04]

V letech 1925–1926 redigoval ukrajinskou část bibliografického měsíčníku Slavjanskaja kniga a od roku 1930 spolupracoval s redakcí časopisu Slovanská knihověda. Jde o různé publikace a různé redakční role; nelze je sloučit do jediné obecné „redakce Slovanské knihovny“. [S01]

Věda, veřejné organizace a poválečný život

Siropolko se účastnil činnosti Ukrajinské historicko-filologické společnosti, muzejních a pedagogických organizací, výboru pomoci hladovějícím na Ukrajině, odborných bibliografických konferencí a dalších prostředí. Takové seznamy vyžadují postupné rozpracování: u každé instituce určit vztah (member_of, chaired, spoke_at, published_in), přesné období a důkaz. Uvedení v seznamu NBUV samo o sobě nedokládá mnohaleté vedení každého spolku. [S01; S02]

Významnou část jeho knižního odkazu tvoří přehledy dějin ukrajinského školství. Monografie Dějiny školství na Ukrajině (Lvov, 1937) a publikace Lidové školství na sovětské Ukrajině (Varšava, 1934) ukazují, jak emigranti zkoumali vzdělávací změny ve své vlasti. Nelze je představovat jako „nestrannou statistiku“: mají historický, politický a autorský kontext. [S01; S02]

Podle NBUV získal Siropolko roku 1951 československé občanství. Tato informace umožňuje vyprávět příběh Ukrajince, který se stal československým občanem, avšak příslušný doklad je ještě třeba dohledat v Národním archivu České republiky. Zemřel roku 1959 v Praze a podle NBUV je pohřben na Olšanských hřbitovech. [S01]

Místa a výzkumné trasy

Pro budoucí mapu se připravují body k ověření: budova pedagogického institutu (R0036; historická adresa vyžaduje archivní kontrolu), dosud neznámé místo knihovědného kongresu roku 1926, místo Siropolkovy bibliografické práce, místo schůzí společnosti přátel knihy a Olšanské hřbitovy, kde nebylo určeno číslo hrobu. Klementinum nelze automaticky označit za jeho osobní pracoviště. [S01; S03]

Možné obrazové materiály zahrnují portrét s určeným autorem a licencí, obálku Knyholjubu, staré knihovnické katalogy a skutečně dochované fotografie konferencí. Životopis nemají ilustrovat současní lidé bez vztahu k historické události.

Digitální výstava: Knihy, které propojují města

Navrhovaný český název zní Knihy, které spojovaly Prahu a Ukrajinu. Zamýšlená expozice by mohla stát na šesti artefaktech: obálce knihovnické publikace, čísle Knyholjubu, článku o československých knihovnách, programu mezinárodního sjezdu, knize z knihovny pedagogického institutu a poválečné publikaci o dějinách školství. Každý předmět má vysvětlovat, co je, kdo jej vytvořil, kde je uložen, co dokládá a jaká práva se vztahují k jeho zobrazení.

Zbývá navštívit studovnu Slovanské knihovny, určit přesný organizační fond společnosti přátel knihy, ověřit český úmrtní zápis, najít exempláře Knyholjubu s redakčními vydavatelskými údaji a porovnat seznam příspěvků pražského kongresu z roku 1926. Žádná z těchto položek není prezentována jako již prozkoumaný archivní spis.