Oleksandr Kolessa

Haličské období a sporné místo narození

Oba hlavní encyklopedické zdroje uvádějí datum 24. dubna 1867, místo narození se však neshoduje. Encyclopedia of Ukraine uvádí Chodovyči ve stryjském okrese, zatímco Encyklopedie moderní Ukrajiny (ESU) Sopit (Sopit je uveden také ve studii Volodymyra Motorného, která vychází z Kolessova životopisu). Na datové úrovni nejde o dvě místa narození, nýbrž o dvě soupeřící tvrzení s oddělenými odkazy na zdroje. Do potvrzení úředním či matričním záznamem je přesný bod na mapě blokován. [KL01; KL02; KL03]

V mládí Kolessa navštěvoval gymnázia v Drohobyči a Stryji a poté studoval na Lvovské univerzitě. Motornyj s odkazem na identifikovaný vlastní životopis datuje nástup na rok 1888; samotný vlastní životopis zde nebyl čten. Příručky uvádějí začátek výuky v roce 1895, profesorské jmenování se však liší: 1897 podle ESU, 1898 podle IEU. Členství v Ševčenkově vědecké společnosti (NTŠ) je datováno rokem 1899. [KL01; KL02; KL03,s.112]

Zastupování Ukrajinců v Rakousku-Uhersku

Encyclopedia of Ukraine datuje Kolessovo působení v rakouském parlamentu na rok 1907 a léta 1911–1918, ESU uvádí širší interval 1907–1918. Jeho zastupitelská činnost souvisela se vzdělávacími zájmy Ukrajinců a myšlenkou ukrajinské univerzity. Po roce 1918 přešla do nového diplomatického a emigrantského prostředí. [KL01; KL02]

Je důležité nezaměňovat diplomatické příběhy: Kolessa vedl od roku 1921 diplomatickou misi Západoukrajinské lidové republiky (ZUNR) v Římě; to neznamená, že vedl pražskou misi Ukrajinské lidové republiky (UNR) R0057. Na webu musí být tento rozdíl výslovnou redakční pojistkou. [KL01; KL02]

Ukrajinská historicko-filologická společnost a výbory

V Praze se Kolessa stal spoluzakladatelem a místopředsedou Ukrajinské historicko-filologické společnosti, která působila od roku 1923. Podle příručky v ní působil do roku 1932. Roku 1924 navíc stanul v čele Ukrajinského akademického výboru. Tyto struktury jsou stejně jako Ukrajinská svobodná univerzita samostatnými právními či vědecko-organizačními subjekty; jejich publikace nelze přímo označovat za „Kolessovy knihy“, pokud v rámci instituce pouze vystupoval. [KL02; KL03]

Studie Motorného přináší informace o Kolessově korespondenci s českými vědci, účasti na konferencích, českých recenzích a kontaktech s novináři. Dokládá to soustavné začlenění do vědeckého prostředí Československa, aniž by bylo nutné je zveličovat na „osobní přátelství všech účastníků“. [KL03]

Práce vhodné k propojení s digitální knihovnou

K pracím pražského období patří studie o horodyščských rukopisech z roku 1923, «Погляд на історію української мови» a «Погляд на історію українсько-чеських взаємин відX доXXв.» z roku 1924 a «Городиське Євангеліє XII–XIIIв.» z roku 1925. Seznam těchto vydání v příručce neznamená přečtení jejich úplného obsahu. [KL01; KL02]

V digitálním exempláři Diasporiany byl vizuálně přečten titulní list (PDF 2): „Oleksander Kolessa. «Південно-волинське Городище і городиські рукописні памятники XII–XVIв.»“, I–III; otisk z Vědeckého sborníku Ukrajinské univerzity v Praze, sv. I; Praha, 1923, nákladem Ukrajinské univerzity v Praze, Státní tiskárna v Praze. PDF obsahuje 50 digitálních stran; tištěný rozsah, úplnost exempláře ani obsah celé práce nebyly ověřeny. Rukopisný nápis na titulu nebyl připsán konkrétnímu autorovi. [KL05]

Dopisy: nejslibnější osobní příběh

Článek Volodymyra Motorného popisuje Kolessův osobní fond v Literárním archivu Památníku národního písemnictví: katalog z roku 1993 uváděl 11 složek rukopisů, dopisů, osobních dokladů a výstřižků. Badatel dále uváděl dopisy ve fondech Františka Řehoře (1893), Jiřího Polívky (1906), Arneho Laurina (1921–1922) a dalších osobností. Jde o archivní lokace podle odborné publikace, nikoli o potvrzení současného uložení konkrétního spisu. [KL03]

Zvláště cenné jsou zmínky o vztazích s Josefem Bidlem, Antonínem Frintou, Františkem Tichým, Jiřím Horákem a novinářem Arnem Laurinem. Místo vymyšleného společného portrétu lze vytvořit interaktivní seznam documented_correspondence_candidate: osoba, přibližné datum, fond, archivní signatura, stav čtení, možnost objednat sken. Stane se základem historického příběhu o vědě bez hranic. [KL03]

Květen 1945: hlavní životopisný rozpor

Datum Kolessova úmrtí se výrazně liší: ESU uvádí 9. května 1945, Motorného odborný článek rovněž 9. května, zatímco Encyclopedia of Ukraine 23. května 1945. Příručky se shodují na místě úmrtí — Praze — avšak nikoli na datu; je zapotřebí úmrtní list, zápis v pohřební knize či nekrolog, nikoli automatická volba většiny zdrojů. [KL01; KL02; KL03]

ESU uvádí, že Kolessa je pohřben v Torontu; to vyžaduje samostatný dokumentační řetězec vysvětlující místo prvního pohřbu, případný převoz ostatků a současný stav hrobu. Bez těchto dokumentů nelze na mapě vytvořit přesný bod „posledního odpočinku“. Článek o represích po osvobození Prahy obsahuje dramatická tvrzení o osudech účastníků pohřbu, která vyžadují nezávislé ověření podle seznamů a archivů; tato tvrzení se do dosiéru nepřenášejí jako prokázané skutečnosti. [KL01; KL06]

Fotografie, knihy, rukopisy a možná pamětní místa

• Kolessův portrét v materiálu Rádia Svoboda o stém výročí Ukrajinské svobodné univerzity: je třeba zjistit držitele práv k původnímu obrazu, historii reprodukce a získat samostatný souhlas s použitím [KL07].
• Literární archiv Památníku národního písemnictví: osobní fond a související fondy Řehoře, Polívky a Laurina; konkrétní současné inventáře je třeba vyžádat bez odkazování na neověřené číslo spisu [KL03].
• Digitalizované Kolessovo vydání o horodyščských rukopisných památkách (1923), knihovna Diasporiana [KL05].
• Přesná adresa bydliště v Praze, místo prvního pohřbu a současné místo pohřbení — zveřejnění na mapě je blokováno.