Dmytro Dorošenko

Historik, který psal o Ukrajině pro evropského čtenáře

Dmytro Dorošenko je jednou z hlavních postav meziválečné ukrajinské intelektuální emigrace. Jeho život propojil revoluční politiku, diplomatickou službu, univerzitní výuku a dlouholetou historickou práci. V Praze byl spojen s Ukrajinskou svobodnou univerzitou, vyučoval ukrajinské dějiny na Univerzitě Karlově, podílel se na vzniku Ukrajinské historicko-filologické společnosti a vydal «Огляд української історіографії». Jde o materiál k příběhu, jak svobodná akademická práce přežívala mimo území ukrajinského státu. [D01; D02; D04]

Jeho vědecké práce jsou důležité i pro české publikum: ukrajinské dějiny v nich vystupují jako samostatný předmět evropského bádání. Dorošenko byl zároveň politicky aktivním autorem a jeho interpretace nelze nekriticky ztotožňovat se současným akademickým konsenzem. Dobrá výstava má vedle jeho stanovisek ukazovat historický kontext, alternativní přístupy a přímé bibliografické odkazy. [D01; D02]

Narození, vzdělání, historické prostředí

Narodil se 8. dubna 1882 ve Vilně (dnešním Vilniusu). Vzdělával se na univerzitách ve Varšavě, Petrohradě a Kyjevě; Kyjevskou univerzitu dokončil roku 1909. Pracoval jako novinář, redaktor, pedagog a veřejný činitel, zapojoval se do archivních a historických iniciativ. Zájem o prameny ukrajinských dějin formoval jeho další profesní profil. [D01; D03]

Je důležité jej identifikovat nejen jako autora knih, ale také jako člověka pracujícího na průsečíku dějin a politiky. Při zkoumání životopisu je třeba rozlišovat osobní vědecká přesvědčení, redaktorské funkce, státní pravomoci a účast v různých politických směrech. Samotné členství nebo práce v instituci nedokládá úplnou shodu s jejími ostatními členy. [D01; D03]

Politická činnost v letech 1917–1919

Za ukrajinské revoluce se Dorošenko zapojil do veřejných a vládních procesů a roku 1918 zastával funkci ministra zahraničí Ukrajinského státu za hetmana Pavla Skoropadského. Údaje o přesných obdobích služby v různých funkcích musejí být zachovány jako samostatné události, neboť biografické přehledy je někdy zkracují na „ministr roku 1918“. [D01; D03]

Jde o důležitou součást dějin ukrajinsko-českých vztahů, neznamená to však, že Dorošenko byl diplomatickým vyslancem ukrajinského státu právě v Praze. Pražská činnost patří převážně k následující emigrantské a univerzitní etapě. Bez potvrzení nelze vytvářet geolokaci diplomatic_mission_in_prague_1918. [D01; D02]

Dorošenkovy vlastní vzpomínky jsou cenným materiálem pro rekonstrukci doby; memoáry však zůstávají subjektivním svědectvím účastníka. Pro kritický životopis je nutné je srovnávat se státními dokumenty, korespondencí a pracemi dalších badatelů, nikoli citovat jako jedinou nespornou verzi revolučních událostí. [D02; D03]

Ukrajinská svobodná univerzita a Univerzita Karlova

Od roku 1921 byl Dorošenko profesorem ukrajinských dějin na Ukrajinské svobodné univerzitě v jejím vídeňském, pražském a později mnichovském období. Encyclopedia of Ukraine a ESU datují jeho výuku na Univerzitě Karlově do let 1926–1936. Tento fakt přímo propojuje ukrajinské humanitní vědy s českým akademickým prostředím. [D01; D02]

Při popisu dvojí univerzitní činnosti je třeba odmítnout zjednodušující tezi, že po celou tuto dobu fyzicky trvale pobýval v Praze. Dorošenko spojoval profesorské, vydavatelské a administrativní povinnosti v několika zemích. Konkrétní umístění pracovny, adresa bydliště a rozvrh kurzů na Univerzitě Karlově vyžadují ověření podle akademických katalogů a osobních dokumentů. [D01; D02]

Univerzitní prostředí lze rekonstruovat na základě seznamů kateder, tištěných přednášek a bibliografie. Vlastní výroční zpráva univerzity je pro dataci výuky silnějším zdrojem než krátká informace na obecném webu. Projekt potřebuje soubor samostatných entit: vzdělávací instituce, fakulta, katedra, kurz, vyučující, konkrétní akademický rok a místo. [D01; D04]

Pražské vydání roku 1923 — od textu k exponátu

V Praze roku 1923 vyšel «Огляд української історіографії». Katalog NBUV popisuje exemplář jako 220 s.; konkrétní záznam Národní knihovny Ukrajiny Jaroslava Moudrého a UkNoL jako 221 s. Oba knihovní popisy uvádějí náklad Ukrajinské univerzity v Praze. Příčina rozdílného rozsahu nebyla zjištěna: titulní list a celý exemplář nebyly při tomto přezkumu přečteny. Elektronická kopie Národní knihovny Ukrajiny Jaroslava Moudrého je datována rokem 2017, nikoli rokem původního tisku. [D04; D05; D06]

Obsah záznamu UkNoL uvádí 22 kapitol — od letopisectví a kozáckých kronik k pozdější historiografii. Spolu s anotací NBUV poskytuje vodítko ke čtení, nenahrazuje však samotný text knihy. Tvrzení o jejích konkrétních argumentech a interpretacích vyžadují přečtené stránky, nikoli pouze katalog. [D04; D05]

Ke čtení jsou dostupné bibliografické odkazy na konkrétní záznamy. Podmínky opětovného použití digitálního exempláře je třeba ověřit samostatně; úplný text stránky D07 nebyl v tomto průchodu přečten, a proto zde nestanovuje konkrétní oprávnění či omezení. [D04; D06; D07]

Ukrajinská historicko-filologická společnost a mezinárodní síť

Úvod a popisek k protokolu č. 1 na výstavě Ústředního státního archivu občanských sdružení a ukrajinistiky uvádějí Dorošenka mezi zakladateli Ukrajinské historicko-filologické společnosti v Praze 30. května 1923. Popisek uvádí f. 269, inv. 1, spis 404, listy 15–16. Přečten byl úvodní text a popisek, nikoli samotné archivní skeny; konkrétní řídicí role je třeba odlišovat od účasti na založení. Encyklopedie dějin Ukrajiny a NBUV také nezávisle na výstavě jmenují Dorošenka mezi zakladateli společnosti. [D08; D13; D14]

Úryvek této výstavy ve vyhledávači zmiňuje program zasedání č. 440 z 10. června 1941 s Dorošenkovou přednáškou «Початок гетьманування П. Дорошенка». Přesná pasáž stránky a dokument nebyly v tomto průchodu přečteny. I potvrzený program by dokládal plánované téma, nikoli samotné přednesení či dochování rukopisu přednášky. [D08]

V letech 1926–1931 vedl Dorošenko Ukrajinský vědecký ústav v Berlíně; dále působil na Varšavské univerzitě a po válce v Německu a Kanadě. Jde o různá institucionální období, která nedokládají nepřetržité bydlení v jednom městě. D09 duplikuje životopis D02, a proto není samostatným nezávislým ověřením ředitelství. [D01; D02; D03]

Účast na uchovávání ukrajinského historického dědictví

Vyhledávací zmínka výzkumu Mykoly Mušynky klade Dorošenkovo zvolení předsedou Společnosti Muzea osvobozeneckého boje Ukrajiny na 27. února 1943. Úplná pasáž D10 nebyla v tomto průchodu dostupná ani přečtena; datum zůstává omezeně ověřené. Přečtená historická informace D11 rozlišuje spolek vlastníka a ředitelství muzea, nedokládá však toto datum volby. Předsednictví ve spolku nelze ztotožnit s Antonovyčovým ředitelstvím. Internet Encyclopedia of Ukraine jmenuje Dorošenka mezi předsedy společnosti vlastnící muzeum (do roku 1945), rok zvolení však neuvádí. [D10; D11; D15]

Muzejní archivy jsou potenciálním zdrojem dopisů, darovacích aktů, zpráv a materiálů o ukrajinských politicích a vědcích. Značná část dokumentů sbírky Ukrajinské muzeum v Praze je nyní popsána ve fondu č. 269 Ústředního státního archivu občanských sdružení Ukrajiny, příslušnost k archivní sbírce však nedokazuje, že každý dokument osobně vytvořil Dorošenko. [D08; D11]

Hlavní práce a další život

Mezi jeho nejznámější práce patří «Огляд української історіографії» (Praha, 1923), dvousvazkový «Нарис історії України» (1932–1933), «Історія України 1917–1923 років», studie ukrajinských tradic státnosti a memoáry. Pro tato vydání je třeba vytvořit samostatné bibliografické karty: jazyk, původní název, první místo tisku, nakladatelství, pozdější překlady a reedice. Praha nebyla místem vydání všech historikových prací. [D02; D04]

Po druhé světové válce pracoval Dorošenko v mnichovském akademickém prostředí, vedl Ukrajinskou svobodnou akademii věd a do let 1947–1950 kladou příručky výuku ve Winnipegu. Období 1945–1951 popisuje poválečnou akademickou činnost, nikoli nepřetržité bydlení v jedné zemi. Zemřel 19. března 1951 v Mnichově. [D01; D02; D03]

Digitální příběh a archivní plán

„Ukrajinské dějiny vydané v Praze“. Začít knihou z roku 1923, přejít k jejímu autorovi, univerzitním posluchárnám, zasedáním historicko-filologické společnosti a dalšímu mezinárodnímu vědeckému životu. Interaktivní výstava může návštěvníkům nabídnout kapitoly knihy a související místa, pokud budou dodržena pravidla použití textu a obrazů.

Pro další čtení: katalogy NBUV a Národní knihovny Ukrajiny Jaroslava Moudrého — exemplář Přehledu; Archiv Univerzity Karlovy — kurzy a učitelské dokumenty; Ústřední státní archiv občanských sdružení a ukrajinistiky, fond 269 — protokoly společnosti a muzejní materiály; fond XV NBUV — dopisy Dmytra Dorošenka Oleksandru Olesovi. Signatura spisu 416 je známa z úryvku výstavy ve vyhledávači, přesný list nebyl přečten. Tato vodítka nejsou potvrzením prohlédnutí archivních originálů. [D04; D06; D08; D10; D12]