Jevhen Malanjuk

Hlavní příběh: básník, který studoval inženýrství

Příběh Jevhena Fylymonovyče Malanjuka patří k nejvýraznějším kulturním mostům mezi ukrajinskou a českou zkušeností 20. století. Účastník bojů za nezávislost Ukrajinské lidové republiky po internaci v Polsku přesídlil do Československa, studoval na Ukrajinské hospodářské akademii v Poděbradech a právě zde vydal debutovou sbírku «Стилет і стилос» (1925). Akademie připravovala ukrajinské inženýry, zároveň se však stala centrem literární kultury; pro veřejnost je to mnohem zajímavější než pouhá formulace „žil v Praze“. [E01; E02; E03; E04]

„Pražská škola“ ukrajinské poezie je literárněvědný pojem, nikoli právně registrovaná škola nebo nutně kroužek s členskými průkazy. Její geografie zahrnovala Prahu, Poděbrady a poté Varšavu. Malanjuk nesmí být mylně představován jako vyučující Ukrajinské svobodné univerzity nebo obyvatel jediného pražského domu po celá dvacátá léta. [E01; E05]

Základní údaje, jména a časové meze

Válečná zkušenost a počátky literární práce

V mládí se Malanjuk vzdělával na reálné škole v Jelysavethradu a vojenské zkušenosti získal za první světové války a ukrajinské revoluce. Po roce 1917 sloužil v ukrajinských vojenských útvarech a byl spojen s prostředím armády ULR. Jeho později příznačné stavění zbraně a psaní proti sobě vyrůstá z osobního prožitku porážky a emigrace. Jde o interpretaci autorových obrazů, nikoli o dokumentárně doloženou motivaci každého jednotlivého díla. [E01; E02]

Po internaci jednotek armády ULR v Polsku pobýval básník v táborech, mimo jiné v Kališi. Spolu s Jurijem Darahanem se podílel na vzniku časopisu «Веселка» v letech 1922–1923. Tento literární experiment je důležitý pro síť vztahů: internovaní vojáci kulturní činnost neukončili, nýbrž začali vytvářet nový literární jazyk emigrace. Známost s Darahanem potvrzuje společný vydavatelský projekt; bez osobních dopisů to není důvod automaticky z nich dělat „nejbližší přátele“. [E01; E02]

Poděbrady: akademické prostředí a datum diplomu

Malanjukovo studium na Ukrajinské hospodářské akademii v Poděbradech potvrzují příručkové texty; jejich datace se liší. ESU výslovně uvádí přesídlení do Československa roku 1922 a dokončení hydrotechnického oddělení roku 1923; IEU rovněž uvádí dokončení roku 1923. Krátká výstava Státního archivu Kirovohradské oblasti klade diplom do roku 1928, akademický článek Nataliji Lysenko-Jeržykivské pak přesídlení do podzimu 1923 a studium do let 1923–1928. Jde o rozpory u dvou událostí — přesídlení a dokončení vzdělání; původní studentský spis nebyl přečten. [E01; E02; E06; E08]

Pro stručný životopis postačuje formulace „ve dvacátých letech studoval na Ukrajinské hospodářské akademii v Poděbradech“. Přesné roky přesídlení a diplomu jsou v chronologii uvedeny jako rozdílné verze zdrojů. Směrem pro dokumentární pátrání jsou diplomové knihy akademie; sama akademie již má samostatný záznam R0035. [E01; E02; E06; E08]

V Poděbradech působily studentské kroužky a ukrajinský spisovatelský spolek Kult, k němuž Malanjuk patřil. Vedle budoucích inženýrů se zde studovala literatura, pořádala setkání a tiskly nové texty. Pro digitální výstavu mají zásadní hodnotu diplomový spis, fotografie kroužku a vydavatelská oznámení sbírky z roku 1925; bez nich není vhodné rekonstruovat konkrétní pracovnu nebo dům, kde psal poezii. [E01; E06]

«Стилет і стилос»: kniha jako ústřední artefakt

Roku 1925 vyšla v Poděbradech kniha «Стилет і стилос». NBUV ji popisuje jako «Стилет і стилос: вірші 1923–1924», Poděbrady: Kyjiv, 1925, 47 s. V tomto katalogovém popisu jsou Poděbrady místem vydání a Kyjiv nakladatelem. Jde o ověřené katalogové údaje, nikoli výsledek čtení titulního listu či celého exempláře; samostatný předmětový záznam knihy je R0094. [E03]

Kniha v názvu staví proti sobě zbraň a nástroj psaní. Pro českého čtenáře lze příběh vystavět kolem studenta hydrotechniky, který po válce a vyhnanství hledal v Československu novou formu ukrajinského kulturního vyjádření. Výstavní citát z původní básně lze zveřejnit pouze v mezích autorského práva a redakční politiky, sken obálky až po ověření knihovní licence. [E03; E04]

Sbírka «Гербарій» vyšla roku 1926 v Hamburku, proto nesmí být automaticky umístěna jako pražský tisk. «Земля й залізо» — Paříž, 1930; tento údaj je důležitý pro další cestu mezi zeměmi, nikoli pro bod knihkupectví v Praze. [E01; E02]

„Pražská škola“: společenství bez formálních stanov

Pojem „Pražská škola“ sdružuje emigrantské spisovatele, kteří po letech 1917–1921 tvořili ve společném intelektuálním prostoru. Oksana Ljaturynská, Jurij Darahan, Olena Teliha, Oleksa Stefanovyč, Leonid Mosendz, Oleh Olžyč a další do tohoto literárního okruhu patří, jejich cesty, literární názory a formy spolupráce se však lišily. Encyclopedia of Ukraine umisťuje část autorů geograficky do Prahy a Malanjuka do varšavské části širšího okruhu. [E05]

Prostřednictvím vztahů s nakladatelstvími a časopisy lze zkoumat skutečnou síť: kdo komu psal; ve kterém čísle časopisu publikoval; kdo pořádal večery; co vycházelo v Poděbradech, Varšavě, Lvově či Praze. Takové hrany vztahů jsou vědecky přesnější než nerozlišené member_of PragueSchool. Rovněž pojem „básník vytvářející národ“ je třeba podávat jako historicko-literární charakteristiku badatelů, nikoli oficiální titul. [E01; E05]

Z Varšavy do New Yorku

Roku 1929 se Malanjuk přestěhoval do Polska a spolu s Jurijem Lypou založil literární skupinu Tank. Pracoval jako inženýr, psal eseje a poezii a publikoval v polských časopisech. Návrat do českého prostoru za války je samostatnou pozdní epizodou: ESU zmiňuje přesídlení roku 1944 z Polska do Kunštátu na Moravě, poté do Prahy a Německa. Přesné adresy a dny přesunů vyžadují dokumenty; nelze vytvářet smyšlenou trasu po jednotlivých dnech. [E01]

Po druhé světové válce žil Malanjuk v prostředí vysídlených Ukrajinců v Německu, poté v USA. ESU uvádí pobyt v USA od roku 1948, krátká výstava Státního archivu Kirovohradské oblasti od roku 1949; IEU popisuje přesídlení bez roku příjezdu. Tento rozpor nebyl vyřešen imigračními dokumenty. Zemřel 16. února 1968 v New Yorku; podle ESU byl pohřben v Bound Brooku v New Jersey. Nejde o český pohřeb. [E01; E02; E06]

Rozpory a omezení

Český příběh a místa budoucí trasy

„Inženýr, který se stal básníkem“. Začátek: doložená budova akademie v Poděbradech → knihovní katalog první knihy → literární kroužek Kult → celoevropská cesta vydání. Doplňující muzejní složka: vojenská a literární zkušenost emigrace. Samotný text z roku 1925 nelze „připnout“ k určité poděbradské místnosti bez písemné zmínky.

Až budou nalezeny diplomové knihy, exempláře Veselky, plakáty literárních večerů, soukromé dopisy a fotografie studentů, bude možné vytvořit trojrozměrnou síť podloženou doklady: lidé — školy — knihy — města — události. Ukáže-li se, že se Malanjuk v Praze roku 1944 zastavil jen krátce, má jít o samostatnou návštěvu, nikoli „pražské bydlení po dvacet let“.