Ukrajinský spolek přátel knihy v Praze

Historický význam: proč jde o skutečný česko-ukrajinský most

Ukrajinský spolek přátel knihy (UTPK) patří k nejpřesvědčivějším doložitelným příkladům odborné spolupráce Ukrajinců a Čechů v meziválečné Praze. Jeho činnost přesahovala běžný čtenářský kroužek: knihovnické sjezdy, bibliografický výzkum, výstavy ukrajinských knih, vydávání odborného časopisu, výměna publikací, mezinárodní kontakty a společná práce ve Slovanské knihovně. Je to příběh lidí, kteří propojovali československé knihovny s ukrajinskou knižní produkcí. [B01; B03; B06]

Zvlášť důležité je neztotožňovat spolek s časopisem Knyholjub. Spolek jako organizace působil přibližně v letech 1927–1942, zatímco jeho periodikum mělo užší časový rozsah 1927–1932. Pro databázi je R0043 publishes R0089 správným vztahem, ale roky existence obou objektů nejsou totožné. [B01; B02; B03]

Základní údaje o instituci

Předhistorie: mezinárodní sjezd roku 1926

Počátky UTPK souvisejí se IV. mezinárodním kongresem knihovníků a přátel knihy, který se konal v Praze od 28. června do 3. července 1926. Ukrajinští delegáti se snažili představit vydavatelskou a bibliografickou kulturu včetně ukrajinských tisků mimo sovětskou Ukrajinu. Expozice zahrnovaly knihy, nakladatelské značky, exlibris a katalogy. Po konferenci se zástupci ukrajinského prostředí dohodli na vytvoření vlastního odborného spolku; formální ustavující schůze se konala až v lednu následujícího roku. [B01; B06]

Nová odborná studie věnovaná sjezdu analyzuje korespondenci účastníků, zprávy deníku Dilo, výstavní katalogy, zápisy a archiv Ivana Kalynovyče. Pro budoucí digitální výstavu je zvlášť cenná tím, že umožňuje odlišit událost roku 1926, soukromé dohody, schůzi roku 1927 a státní schválení stanov roku 1928. V systému jde o různé Event, každý s vlastním zdrojem a datem. [B06]

Založení v Klementinu a vedení

Podle Ukrajinské knihovnické encyklopedie se 5. ledna 1927 v Klementinu konala ustavující schůze pod předsednictvím Dmytra Antonovyče. Za Siropolkova vedení působili ve výboru Jevhen Vyrovyj (místopředseda) a Jurij Tyščenko-Siryj (tajemník). Schválení stanov 28. března 1928 je právně odlišnou etapou. Nelze je zjednodušit na formulaci „založeno roku 1926“, ačkoli přípravné kroky probíhaly právě tehdy. [B01]

Mezi členy spolku byli ukrajinští vědci a milovníci knih, například Vasyl Bidnov, Lev Bykovskyj, Pavlo Bohackyj, Ivan Horbačevskyj, Oleksandr Kolessa, Dmytro Čyževskyj, Sofija Rusova a další. Pro web je důležité, že mezi individuálními členy jsou jmenováni Češi J. Hajny a J. Ryba. Druhý z nich se od roku 1930 stal také odpovědným redaktorem časopisu Knyholjub. UTPK udržoval kolektivní vazby se Slovanskou knihovnou a Spolkem československých knihovníků a jejich přátel. [B01; B02]

Způsob činnosti byl poměrně moderní: veřejné přednášky, diskuse, tematická knihovna, odborné exkurze do knihoven Prahy a Poděbrad a výměna s ukrajinskými a českými kolegy. Podle knihovnické encyklopedie se v prvních pěti letech uskutečnilo 39 schůzí s 67 přednáškami 19 autorů. Tato čísla je nutné porovnat s tištěnými výročními zprávami spolku, nikoli je libovolně přepočítávat na pozdější roky. [B01]

Knyholjub — vydavatelská laboratoř spolku

Odborný časopis Knyholjub vycházel v Praze v letech 1927–1932 a věnoval se ukrajinské bibliografii, dějinám tisku, knihovědě a knihkupectví. Katalog Národní knihovny ČR eviduje signaturu U 008170 a seznam čísel podle ročníků. Jiný zdroj uvádí náklad přibližně 75–100 výtisků. Katalog také uvádí, že od roku 1930 vedle ukrajinských redaktorů působil Čech J. Ryba. Jde o důležitý konkrétní příběh odborné, nikoli pouze deklarované ukrajinsko-české spolupráce. [B02; B03]

Ve zdrojích existuje drobný početní rozpor: knihovnická encyklopedie v hesle o časopisu uvádí 16 čísel vydaných ve 22 knížkách/částech; článek o spolku hovoří o 17 číslech. Pro web je třeba ověřit, co jednotliví autoři počítali jako samostatné „číslo“, „knížku“ a dvojčíslo. Prozatím lze bezpečně uvádět roky vydávání a odkazovat na katalog; přesný počet je nutné zachovat jako CONFLICTING_COUNT. [B01; B02; B03]

Spolek organizoval i další publikace: Biuleten' Ukrains'koho tovarystva prykhyl'nykiv knyhy z roku 1927 má samostatný katalogový záznam Slovanské knihovny se signaturou U 8198. Nejde o tentýž časopis pod jiným názvem. Výroční zprávy z let 1927–1930 je rovněž třeba katalogizovat jako samostatná vydání / archivní položky. [B01; B08]

Výstavy: od knihy k umění

UTPK se účastnil výstavy knihovědných publikací roku 1928; v roce 1932 bylo na Druhém ukrajinském vědeckém sjezdu v Praze vystaveno přibližně tisíc tisků; 12.–26. března 1933 se konala velká výstava ukrajinské knižní grafiky, u níž se uvádí přes tisíc děl více než sta umělců. Podle bibliografického článku ji český tisk hodnotil velmi příznivě. Pro samostatnou digitální výstavu jsou potřebné plakát, katalog, jmenný seznam umělců a konkrétní české recenze. Bez nich musí být čísla doprovázena odkazem na sekundární zdroj. [B01]

V roce 1934 se změnilo vedení: po Stepanu Siropolkovi byl předsedou zvolen Volodymyr Sičynskyj. V pozdějším období byla obnovena část výkaznictví, konala se neformální setkání a soutěže o nejlépe vydané ukrajinské knihy. Po začátku druhé světové války činnost upadala; výzkum klade definitivní konec do roku 1942. Administrativní konec spolku nelze spojovat s posledním číslem časopisu Knyholjub roku 1932. [B01; B04]

Místa, fotografie a digitální exponáty

Klementinum je doloženým místem ustavující schůze roku 1927, vhodným pro opatrné historické označení „zde se konala schůze“, nikoli „zde bylo trvalé sídlo UTPK“. Ukrajinské výstavy v letech 1932–1933 využívaly různé prostory; konkrétní výstavní adresu roku 1933 je nutné zjistit z plakátů. Slovanská knihovna dnes uchovává periodika, ale její současné rozhraní a studovna nejsou důkazem neměnnosti historických prostor. [B01; B03]

Pro úvodní online výstavu postačují digitalizované obálky časopisu Knyholjub, prvního Biuleteně, výročních zpráv a současná fotografická reportáž z Klementina. Práva ke skenům musí být ověřena samostatně, i když je dokument volně dostupný ke čtení v Krameriovi. [B03; B08]