Bitva u Zborova (1917)

Význam

Zborov byl první významnou akcí československých legií na východní frontě. Bitva byla součástí červnové (Kerenského) ofenzívy, poslední ruské ofenzívy první světové války [ZBR02; ZBR03]. Pro československý odboj znamenala politický kapitál: představitelé odboje ji používali při jednáních s dohodovými mocnostmi jako doklad válečné aktivity Čechů a Slováků a Masarykův výrok o národu bojujícím se vztahuje právě ke Zborovu [ZBR01]. Ruská prozatímní vláda po bitvě zrušila omezení při formování československých jednotek [ZBR01; ZBR02]. Na celkový průběh ofenzívy měla bitva jen malý vliv [ZBR02]. Ofenzíva skončila nezdarem: do 3. července se zhroutila a 6. července zahájili Rakušané a Němci úspěšný protiútok [ZBR03].

Historie

Před bitvou. Československá střelecká brigáda vznikla 19. května 1917 v Ivani a skládala se ze tří pluků: 1. pluku Mistra Jana Husi, 2. pluku Jiřího z Poděbrad a 3. pluku Jana Žižky z Trocnova. Poprvé se shromažďovala jako celek. Podle Vojenského historického ústavu (VHÚ) tvořilo brigádu asi 3500 mužů v sedmi poddimenzovaných praporech a chyběly jí těžké kulomety, minomety i vlastní dělostřelectvo [ZBR01]. Anglická Wikipedie a Radio Praha uvádějí 3530 mužů [ZBR02; ZBR03]. Velel jí ruský plukovník V. P. Trojanov, ale plán útoku vypracovali českoslovenští důstojníci [ZBR01; ZBR02]. V noci z 21. na 22. června převzala brigáda úsek dlouhý 6,5 km jihozápadně od Zborova, mezi osadami Pohrebce a Jozefówka [ZBR01]. Proti ní stály podle VHÚ 35. plzeňský a 75. jindřichohradecký pěší pluk a část 86. pluku, spolu s posilami asi 5500 mužů [ZBR01]. Podle Radia Praha tvořili Češi víc než polovinu vojáků 19. divize, kteří v rakousko-uherské armádě sloužili nedobrovolně [ZBR03].

Boj 2. července. Dělostřelecká příprava začala v 5.15 [ZBR01; ZBR02]. Podle VHÚ nastoupila pěchota do útoku několik minut po deváté hodině, jako první úderná skupina I. praporu 1. pluku. Kolem 10. hodiny padlo 1. obranné postavení a poté 2. Kolem 15. hodiny se útočníci zkonsolidovali [ZBR01]. Radio Praha zdůrazňuje, že brigáda měla jen krýt dvě ruské jednotky, jenže ty obranu neprorazily, takže vpřed šli legionáři. Postupovali v malých skupinách, což rakousko-uherské velení překvapilo [ZBR03]. Podle VHÚ brigáda postoupila do hloubky přes 4 km, zajala 4000 vojáků a ukořistila 20 děl [ZBR01].

Ztráty. VHÚ: 167 padlých, dalších 17 zemřelo na následky zranění, 11 nezvěstných; raněných od necelých 900 po více než 1000. Dalších 320 mužů padlo při odrážení protiútoků za tarnopolského ústupu [ZBR01]. K rozdílům v číslech viz níže.

Po bitvě. Brigáda byla k 19. září 1917 rozšířena na 1. střeleckou divizi a 9. října 1917 vznikl Československý sbor [ZBR01]. Koncem roku 1917 měl sbor 38 500 dobrovolníků [ZBR01].

Český/Ukrajinský vztah

Bitva se odehrála v Haliči, na ukrajinské půdě. Tehdy šlo o území Rakouska-Uherska, dnes o Ternopilskou oblast [ZBR02]. V roce 1922 patřil Zborov podle VHÚ Polsku [ZBR01]. Československá strana ze Zborova vytvořila státní tradici. V červnu 1922 byly exhumovány ostatky jednoho z dobrovolníků pro hrob Neznámého vojína a 1. července 1922 byly uloženy v kapli ve Staroměstské radnici v Praze. Ve dnech 1.–4. července 1927 se konala Národní pouť ke Zborovu za účasti 1500 občanů Československa. V letech 1926–1927 byl vybudován pomník, bratrská mohyla, podle návrhu architekta Jaroslava Rösslera [ZBR01]. Od 30. června 1928 byl výroční den nejvýznamnějším armádním svátkem. V roce 1937 se na Strahově konala velká slavnost. Zborov byl oficiálně připomínán do roku 1950, kdy jej komunistická ideologie odstranila [ZBR01]. Anglická Wikipedie uvádí, že za nacistické okupace a po roce 1948 bylo téma potlačováno [ZBR02]. Prameny se v tomto bodě liší v detailu: VHÚ mluví o otevřeném připomínání za druhé světové války, Wikipedie o jeho potlačování v téže době [ZBR01; ZBR02].

Ukrajinský regionální portál „Ternopilščyna“ spojuje pomník českých vojáků s vesnicí Kalynivka u Zborova. Podle něj tam byla v roce 1927 vyrovnána mohyla a postaven kamenný pomník. V roce 1997 místo navštívil prezident V. Havel a ke stému výročí bitvy byl pomník na náklady České republiky rekonstruován; na 17 kamenných deskách je vyryto jmen 238 padlých [ZBR05]. Účast ukrajinských jednotek v této bitvě se na přečtených stránkách nepotvrdila.

Rozpory v pramenech

• Zajatci: VHÚ, Radio Praha a portál „Ternopilščyna“ (článek o Kalynivce) uvádějí asi 4000 [ZBR01; ZBR03; ZBR05]. Anglická Wikipedie a druhý článek téhož portálu uvádějí 3300 včetně 62 důstojníků [ZBR02; ZBR04]. Druhý z nich zřejmě vychází z Wikipedie, nejde tedy o nezávislé potvrzení.
• Ranění: asi 700 (Wikipedie) [ZBR02]; od necelých 900 po více než 1000 (VHÚ) [ZBR01]; přes 1000 (Radio Praha) [ZBR03].
• Hloubka průlomu: přes 4 km (VHÚ) [ZBR01]; až 5 km (portál „Ternopilščyna“) [ZBR04]; 6,5 km (článek o Kalynivce, kde jde možná o záměnu se šířkou úseku podle VHÚ) [ZBR05].
• Padlí: 167 (+17 zemřelých na zranění) podle VHÚ [ZBR01]; 184 podle portálu „Ternopilščyna“, který tyto ztráty připisuje „ruské straně“ [ZBR04]; 190 padlých u Kalynivky a 238 jmen na deskách pomníku [ZBR05]. Čísla zahrnují různá období a území, nemusí si tedy odporovat.
• Název místa pohřbu: VHÚ uvádí obec Cecová [ZBR01], ukrajinský portál Kalynivku [ZBR05]. Zda jde o totéž místo, se z přečtených stránek přímo nepotvrdilo.
• Výklad výsledku: portál „Ternopilščyna“ popisuje bitvu jako vítězství ruských vojsk [ZBR04], Wikipedie a Radio Praha jako vítězství československých a ruských sil, respektive československých legionářů, přičemž celá ofenzíva skončila nezdarem [ZBR02; ZBR03].
• Portál „Ternopilščyna“ tvrdí, že v bitvě bojovali Klement Gottwald (v rakousko-uherské armádě) a Ludvík Svoboda [ZBR04; ZBR05]. V přečtených textech Wikipedie, VHÚ a Radia Praha o Gottwaldovi nic není, a proto tento údaj není potvrzen. Svobodu Radio Praha zmiňuje mezi československými veliteli [ZBR03].