František Řehoř

Nejsilnější lidský příběh této výzkumné etapy

František Řehoř (1857–1899) byl český badatel a sběratel etnografických materiálů, který téměř patnáct let (s přestávkami) žil v Haliči a studoval způsob života, jazyk, tradice a každodennost místních obyvatel. Shromážděné předměty a fotografie posílal do pražského muzea rodiny Náprstkových, česky psal o ukrajinské kultuře a udržoval korespondenci s ukrajinskými intelektuály včetně Ivana Franka. O velkou část etnografického dědictví spojeného s jeho osobou dnes pečuje Národní muzeum. [F01, F02, F03]

Jeho práce přesahovala „sbírání exotických předmětů“: věci každodenní potřeby studoval jako součást živé kultury a popisoval obřady, písně, venkovskou práci, rodinné zvyky i způsoby používání předmětů. Pro redakční poslání webu je zvlášť důležité, že vedle muzejních objektů přežily také dopisy mezi konkrétními lidmi. Umožňují vyprávět dobrý příběh přátelství bez vymýšlení citů nebo schůzek. [F01, F04, F05]

Základní údaje a souvislosti

Řehoř pocházel z Čech a ve druhé polovině 19. století žil na haličských územích habsburské monarchie. Tehdejší označení „Rusíni“ nelze bez vysvětlení nahrazovat dnešními názvy států; s uvedením jazyka pramene lze použít formulaci „rusínské (ukrajinské) obyvatelstvo východní Haliče“. [F01]

Životopis a vědecký přínos

Příchod do Haliče. Podle popisu zveřejněného Národním muzeem se Řehoř narodil ve Stěžerách 16. prosince 1857 a přibližně ve dvaceti letech se s rodiči přestěhoval do východní Haliče. Jeho otec si pronajal hospodářství ve vsi Vovkiv nedaleko Lvova. Mladý Čech pomáhal rodině, postupně se učil místní jazyk a poznával každodenní svět sousedů. Později po regionu hodně cestoval a pořizoval systematické etnografické zápisy. [F01]

Zprostředkovatel kultur. V českém tisku Řehoř publikoval texty o geografii, folkloru, obřadech, tradičním oděvu a lidových řemeslech Haliče. Patří k nim „Horstvo, vodstvo a podnebí rusínské Halice“ (1883), „Procházka rusínskou vesnicí“ (1884), „Pokutí“ (1887) a „Z cest po haličské Rusi“ (1894). Cílem byl podrobný popis skutečného života lidí, které čeští čtenáři málo znali. Historické české názvy je nutné přesně připisovat původním textům, nikoli je překladem proměňovat v názvy dnešních ukrajinských knih, které Řehoř nikdy nevydal. [F01]

Od předmětu k muzeu. Shromažďoval výšivky, textil, předměty každodenní potřeby, dřevěné předměty, řezby a obřadní objekty, fotografoval lidi a jejich prostředí a uchovával popisy funkcí věcí. Část předával pražskému muzeu spojenému s Vojtou a Josefou Náprstkovými. Historická sbírka je dnes rozdělena mezi odborné fondy Národního muzea. Databáze sbirkafrantiskarehore.nm.cz uvádí, že v nynější fázi výzkumu je s Řehořovou sbírkou spojeno více než 2500 položek vztahujících se k území Ukrajiny; nelze všech 2500 označit za exponáty, které Řehoř sám fotografoval nebo vyřezal. [F02, F03]

Ivan Franko jako doložený korespondent. Přečtená elektronická transkripce dopisu je datována 29. května 1894 a uvádí Lvov; dvojí datum 17 (29) neuvádí. Franko žádal o zaslání prací na výstavu a plánoval bibliografii. Redakční poznámka sděluje, že tato bibliografie v časopise „Žyttja i slovo“ nevyšla; uvádí pražský autograf a fotokopii IL, f. 3, č. 1169. Přečetli jsme vydaný text, nikoli autograf. To dokládá korespondenci; míra osobní blízkosti vyžaduje konkrétní doklady. [F04; F05]

Praha jako místo mezinárodního setkávání. Podle muzejního historického přehledu Řehoř pomáhal organizovat cesty haličských Ukrajinců na pražské výstavy v letech 1891 a 1895. Jde o vhodné téma samostatného článku: přátelství národů se někdy projevovalo možností setkat se na výstavě, poznat kulturu sousedů a přivézt svá díla do jiného města, nikoli pouze v oficiálních diplomatických dokumentech. Počty účastníků je třeba ověřit v programech výstav a dopisech organizátorů. [F01, F06]

Poslední léta. Podle muzejního životopisu se Řehoř v listopadu 1893 natrvalo usadil v Praze. Díky Náprstkovým pracoval v městské knihovně, udržoval kontakty s haličským prostředím a dále pečoval o sbírky. Již roku 1890 se vrátil do Čech a v letech 1891–1893 znovu pobýval v Haliči [F01]. Zemřel v Praze 6. října 1899. Jeho vědecké a dokumentární dědictví přežilo svého tvůrce a dnes tvoří základ muzejního výzkumu, elektronických katalogů a výstav. [F01, F02]

Síť lidí, organizací a předmětů

Zvlášť cenné je vedle stránky osobnosti zapojit i záznamy jednotlivých předmětů s vlastním inventárním číslem, místem původu, funkcí, právy k vyobrazení a institucí, která je uchovává. To je nejpřesnější cesta od obecného příběhu k ověřitelnému digitálnímu muzeu.

Jak vytvořit interaktivní sbírku

Hlavní stránka muzejního projektu popisuje výběrový katalog lidového řezbářství, nikoli úplnou digitalizaci všech 2500 předmětů souvisejících s Ukrajinou. Úplné předmětové záznamy F07 nebyly nyní přečteny; proto příklad z vyhledávacího indexu neuvádíme jako ověřený muzejní záznam. Před opětovným použitím konkrétního obrazu je třeba mít otevřený předmětový záznam, inventární číslo a podmínky držitele práv. [F03; F07]

Model budoucího grafu: Řehoř → shromáždil/popsal předmět → pochází ze vsi → součást regionální tradice → uchováván v muzeu → vystaven na výstavě. Návštěvník tak může přecházet mezi mapou etnografických regionů a předměty ze stejné obce. Zveřejnění obrázků vyžaduje samostatné oprávnění; také citování metadat musí respektovat podmínky muzea.

Místa a fotografování

Muzejní sbírka se nesmí proměnit v turistický průvodce po soukromých adresách a výstavu z let 2019–2020 nelze vydávat za současnou. Muzejní stránka výslovně uvádí, že již skončila. [F02]

Další práce historika a fotografa

• Získat digitalizované kopie a archivní signatury korespondence mezi Frankem, Řehořem, Vojtou a Josefou Náprstkovými; sestavit datovanou síť interakcí.
• V digitální databázi Národního muzea vybrat prvních 20 předmětů s nejlépe doloženým původem; uložit URL a inventární čísla.
• S muzeem dohodnout pravidla opětovného využití metadat, fotografií předmětů a skenů rukopisů.
• Podle možností ověřit historickou adresu hospodářství Řehořovy rodiny ve Vovkivu; hledat místní archivy, nevytvářet smyšlené souřadnice.
• Prostudovat programy pražských výstav z let 1891 a 1895 a seznamy ukrajinských účastníků; vytvořit samostatné záznamy událostí.
• Připravit digitální expozici „Z haličské vesnice do pražského muzea“: příběh jednoho předmětu, jednoho dopisu a jedné výstavy.