Čeští osadníci na Volyni (volyňští Češi)

Význam

Volyňští Češi jsou jednou z nejpočetnějších a nejlépe zdokumentovaných českých komunit v zahraničí. Hofman je označuje za nejpočetnější a z národního hlediska nejzachovalejší skupinu mezi reemigranty z let 1945–1950 [VCH01]. Téma je pro web důležité tím, že zahrnuje téměř 80 let společného života Čechů a Ukrajinců na jednom území: od nákupu půdy po zrušení nevolnictví až po odchod v roce 1947. Vysvětluje také, proč v Česku existují komunity, které odvozují svůj původ z Volyně.

Historie

Počátek vystěhovalectví. Zdroje začátek datují různě. Hofman jej spojuje s inzerátem v Národních listech v únoru 1868 [VCH01]. Ukrajinský článek uvádí první osady „českých bratří“ už z roku 1859 (Pidhajci a Pohorilci v dubenském újezdu) [VCH02]. Encyklopedie Ukrajiny řadí mezi hlavní české osady Ljudhardivku (1863) [VCH03]. Důvody odchodu podle Hofmana: bída, nedostatek půdy, germanizační tlak a následky války 1866; lákala levná půda, která se uvolnila po zrušení nevolnictví (1861) a potlačení lednového povstání (1863) [VCH01]. Organizátory byli podle Hofmana František Přibyl a Josef Olič [VCH01]. Podle novinových odhadů odešlo v letech 1868–1880 na Volyň téměř 16 tisíc lidí [VCH06; VCH08]. Přistěhovalcům byly slíbeny výhody: náboženská svoboda, samospráva, osvobození od daní a od vojenské služby [VCH02; VCH08]. Výnos „O usazení Čechů na Volyni“ podepsal podle ukrajinského článku Alexandr II. 10. července 1870 [VCH02]. Téhož roku získali Češi podle Encyklopedie Ukrajiny právo na ruské poddanství [VCH03].

Hospodářství a osídlení. Kolonizace postupovala nejrychleji v prvním desetiletí: za deset let vzniklo či bylo osídleno přes sto obcí, později jen několik ročně [VCH01]. Při sčítání v roce 1897 bylo v gubernii zaznamenáno 27 670 osob českého původu [VCH02]. Na přelomu 19. a 20. století tvořili Češi podle Hofmana asi 0,95 % obyvatel Volyně, téměř výhradně na venkově [VCH01]. Pěstovali chmel a rozvíjeli pivovarnictví [VCH02]. Encyklopedie Ukrajiny uvádí, že téměř všichni volyňští Češi přijali pravoslaví, část však zůstala protestantská [VCH03]; ukrajinský článek uvádí přes 66 % pravoslavných podle sčítání z roku 1897 [VCH02].

Školy a spolky. Zpočátku se učilo po chalupách; podle Hofmana působilo v roce 1890 na Volyni 31 českých škol s 1 417 žáky [VCH01]. Ukrajinský článek uvádí 19 škol se 733 dětmi za léta 1875–1878 [VCH02]. Po zrušení carských výhod 8. října 1887 byly školy rusifikovány a převedeny na farní [VCH01]; ukrajinský článek rovněž mluví o změně politiky v 80. letech [VCH02]. V polské části vznikla v roce 1923 v Lucku Česká matice školská, která provozovala třináct soukromých škol [VCH01]; ukrajinský článek dodává, že v Lucku působila v letech 1928–1939 česká střední škola [VCH02]. V sovětské části bylo v roce 1936 25 českých státních škol, v roce 1937 však byl zakázán mateřský vyučovací jazyk v menšinových školách (kromě židovských) a učitelé byli pronásledováni [VCH01].

Války. V první světové válce se volyňští Češi podíleli na vzniku České družiny [VCH02; VCH03]. Rižský mír 1921 rozdělil Volyň mezi Polsko a SSSR [VCH01]. Dne 13. července 1943 Němci vypálili obec Český Malín [VCH02; VCH06]. V roce 1944 vstoupily do Československého armádního sboru tisíce volyňských Čechů [VCH02; VCH05].

Reemigrace 1947. Dohoda o právu opce a přesídlení byla podepsána v Moskvě 10. července 1946, což potvrzuje i materiál československého Ústavodárného národního shromáždění [VCH04; VCH01]. Právo na přesídlení měly rodiny, jejichž „hlavou“ byl Čech (nebo vdova Češka) a které žily na území bývalé Volyňské gubernie [VCH01]. První transport vyjel z Dubna 30. ledna 1947 a celý převoz trval 109 dnů [VCH01]; do Žatce dorazil první transport 8. února 1947 [VCH06]. Komunita se chtěla usadit kompaktně na Žatecku a Podbořansku, ve skutečnosti však byly rodiny rozptýleny do 64 okresů [VCH01]. Svaz Čechů z Volyně vznikl v Žatci [VCH01; VCH02]. Asi 1 000 žen provdaných za nečechy zůstalo na Volyni [VCH01]; podle jiného odhadu zůstalo na Volyni asi 10 000 volyňských Čechů [VCH05].

Později. V letech 1991–1993 se do Československa přestěhovalo 1 812 „černobylských krajanů“ z Malé Zubovštiny, Malinovky a Korosteně (mimo hranice bývalé Volyňské gubernie, takže se na ně dohoda z roku 1946 nevztahovala) [VCH01; VCH07].

Český/ukrajinský vztah

Češi žili ve smíšeném prostředí: podle Hofmana tvořili na počátku 20. století Ukrajinci asi 70 % obyvatel Volyně a Češi většinou ovládali ukrajinštinu, polštinu a ruštinu [VCH01]. Ukrajinský článek uvádí, že čeští osadníci přinesli pokročilé zemědělské postupy, zároveň však varuje před zveličováním ve vzpomínkách („Češi naučili Ukrajince obdělávat zem“) [VCH02]. Sebeoznačení „volyňáci“ dodnes obsahuje ukrajinská slova v češtině [VCH02]. V Česku tuto komunitu připomíná například ulice Volyňských Čechů v Žatci a pamětní deska na nádraží odhalená v roce 2017 [VCH06].

Rozpory ve zdrojích

• Počátek vystěhovalectví: 1859 [VCH02], 1863 (Ljudhardivka) [VCH03], 1868 [VCH01; VCH06]. Rozdíl může záviset na tom, zda se počítají jednotlivé osady „českých bratří“, nebo organizované hnutí; jde o domněnku, nikoli tvrzení zdrojů.
• Jména organizátorů: Hofman uvádí Františka Přibyla a Josefa Oliče [VCH01]; ukrajinský článek Josefa Přibyla (Йозеф Пржибіл) a Vladimíra Oliče [VCH02]. Jména je třeba ověřit v archivních či biografických příručkách.
• Počet reemigrantů 1947: 33 070 [VCH01]; 33 077, z toho asi 800 nečechů [VCH05]; „téměř 33 tisíc“ [VCH02]; „čtyřicet tisíc“ [VCH06]. Hofman nezapočítává vojáky sboru (přes 7 000, kteří zůstali v Československu) ani nuceně nasazené v Německu [VCH01]; zdroje nevysvětlují, jak byla vypočtena cifra 40 000.
• Dobrovolníci 1944: nejméně 10 526 [VCH05]; téměř 11 tisíc [VCH02]; 12 000 podle důvodové zprávy k dohodě z roku 1946 [VCH04].
• Délka převozu: 109 dnů od 30. ledna 1947 [VCH01]; únor–duben 1947 [VCH02].
• Český Malín: zahynulo 374 Čechů [VCH02]; „čtyři stovky lidí“ [VCH06].
• Celkový počet: 35–40 tisíc v roce 1946 [VCH04]; asi 40 000 v roce 1939 [VCH01]; Encyklopedie Ukrajiny — 65 000 na počátku 20. století pro celou Ukrajinu včetně Krymu a jihu [VCH03]; anglický článek — přes 100 000 „na vrcholu“ [VCH08]. Údaje se týkají různých území a let.
• Odchod Němců: 1940 [VCH01]; 1939 [VCH05].